Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Už nejsem žádný junák, říkal vítězný vodák Ježek. Třináctka byla šťastná

Stanislav Ježek během závodu Světového poháru v Tróji. | foto: ČTK

20 2015
Loni vypadl z české reprezentace. Letos se do ní probojoval zpět, ale takříkajíc s odřenýma ušima. A teď je vítězem Světového poháru vodních slalomářů v Praze! Není snad nikdo, kdo by to 38letému kanoistovi Stanislavu Ježkovi, této dobré duši trojského areálu, nepřál.

Kdysi u něj platila magie startovních čísel. Jaké měl na hrudi, na takové pozici potom dojel v závodě. Tentokrát do finále v Troji vplul coby vítěz semifinále, ale se startovním číslem 13.

Jenže v cíli, bez jediného šťouchu, byl první!

Magie, naštěstí, nefungovala. A nebo snad...

„Jarda Ježek (kamarád judista) mi říkal, že třináctka je jeho šťastné číslo, tak že dneska musím vyhrát. Asi to tím trochu přivolal. Takže Jardo, díkyyy!“ zavolal Ježek. Načež se zklidnil a dál už pokračoval ve svém tradičním flegmatickém duchu.

„Jeden novinář se mě nedávno ptal, jestli se ze mě nestává kvalifikační jezdec, který zajede dobře v kvalifikaci a pak už to ve finále pokazí,“ připomněl květnové mistrovství Evropy, kde ovládl kvalifikaci, ale ve finále mu těsně unikla medaile. „Tak jsem chtěl tomu novináři dokázat, že se mýlí.“

Spočítáte, kolikáté vaše vítězství ve Světovém poháru už to je?
Tak to nedám dohromady. Myslím, že páté. I v Praze už jsem ho jednou vyhrál. Nevím kdy. Musíte to najít. (V Praze skutečně vyhrál v roce 2007. Celkově má pohárových triumfů má kontě dokonce šest.)

A vzpomenete si, co jste dělal v Troji v roce 1995, když se zde Světový pohár konal poprvé? Tehdy vám bylo osmnáct a ještě jste nereprezentoval.
Určitě jsem tu byl a organizoval, i když ne na pozici, v jaké jsem v organizačním výboru teď. Možná jsem tu běhal s lístečkama nebo se svačinama kolem rozhodčích.

Dnes jste všem ukázal: Koukejte, ještě to na vodě parádně umím?
Já jsem rád, že se to takhle povedlo. Nic si nebudeme nalhávat, nejsem už mladý junák, který by tu měl hýřit přemrštěným optimismem, jak to všem ukazuju a natírám. Takže jsem rád, že jsem na trati nic nezkazil. Asi se tu projevila má jediná výhoda, kterou je zkušenost ze znalosti domácí tratě. Že si na ní dovedu najít místa, kde loď dovedu rozjet, aniž by mě to stálo moc sil. Prostě to tu znám.

Dalo by se říci, že vaše dokonalá znalost trati vám dává například dvě sekundy k dobru?
Chtěl bych říct, že jo, ale tak to není. Kdyby to tak bylo, musel bych si ty dvě sekundy přičíst k časům, co jsem tady jezdil a pak bych možná byl otrávenej, kolik mi ostatní dávají. Ale stoprocentně to je výhoda. Jen nemám jistotu, že ji pokaždé dokážu využít.

Zkuste popsat vaše pocity, když jste projel cílem a věděl jste: Já vyhrál.
Je to sice prkotina, ale nechal jsem si namontovat displej do cíle. Takže jsem viděl čas a věděl jsem už těsně před cílem, že jedu rychleji než vedoucí závodník. A pak jsem minul ten displej a řekl jsem si: Dobrý.

Moment, ten displej přímo v cíli jste vymyslel opravdu vy?
No jasně, když si to organizuju, tak si to pro sebe zařídím (směje se). Ne, kecám, dali jsme ho tam pro diváky, co sedí dole u trati a nevidí na velkou tabuli s výsledky. Ale má to i tenhle vedlejší efekt...

Opravdu jste si pak řekl jen „dobrý“? Nic víc?
Ještě: Vyšlo to. Nepodělal jsem to.

Je dnešní vítězství to i satisfakcí ze evropské mistrovství, kde vám medaile jen těsně uplavala?
Je. Ne že bych tam byl kdovíjak zklamaný, že jsem ji nezískal, to ne. Jsem rád, že jsem v Německu jezdil vyrovnané časy se špičkou a ukázal tam, že ještě nepatřím do starého železa. A tady jsem rád, že je to druhý závod v řadě, co se mi povedl, takže v Německu nešlo o výjimku. Snad to se mnou opravdu ještě není tak špatné.

Řekl byste, že vám tentokrát vyšlo, na co jste sáhl?
Přemýšlím, jestli jsem se ráno něčím nepolil. Ale asi ne. Kupodivu dneska žádný problém nebyl. Ale neměl jsem hned od rána pocit: Dneska mi to vyjde. To tedy ne. Každý den je jiný. Občas moje výkony na vodě přirovnávám k tomu, jak ráno vyjíždím z domova. Parkuju s autem v zahradě a když vyjíždím, mám to asi dva centimetry zrcátkem ke zdi baráku a na druhé straně asi čtyři centimetry, abych nespadl sousedovi do zahrady. Někdy to ráno vycouvám napoprvé a takřka bez koukání, až mám pocit, že bych u toho mohl snídat. A jindy to vyjíždím na desetkrát. Podobné je to na vodě.

Dnes jste vycouval jak?
Napoprvé. Ale jinak... Barák je z mých pokusů už odřenej, zrcátko taky.

V Troji už jste pověstný tím, že zde i při vrcholných akcích od rána do večera pracujete v organizačním výboru, máte na starosti veškerou datovou komunikaci. A od té práce si pak jen „odskočíte“ do peřejí. Tak to bylo už při mistrovství světa v roce 2006. Je tu nyní práce ještě víc?
I v tom jsme zkušenější. Za ta léta už jsme vycvičení a připravení, co všechno nás může potkat. Byly problémy, se kterými dřív nikdo nepočítal, a najednou přišel den závodu, něco bylo potřeba sehnat a nic se už nesehnalo, protože všude bylo zavřeno. Tak teď si radši všechny dopředu obvoláme a vyřídíme včas. Ale i tak jsem ve čtvrtek lítal jako fretka a říkal jsem si: To není možný, děláme to už potolikátý a já zase nestíhám.

Paradoxně vám to pomáhá, ne? Nenervujete se potom ze závodu.
Nevím, jestli mi to pomáhá, ale rozhodně mi to vyhovuje. Já se nerad nudím, pořád něco dělám. Když pak věci fungují a někomu usnadňují práci, uspokojuje mě to.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze