Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zbraně nohejbalového šampiona Mrákavy? Servis a riskantní hra

Nohejbal, ilustrační foto | foto: Dalibor Glück, MAFRA

2 2014
Je to utajená hvězda. Nohejbalista Jakub Mrákava, pocházející ze Žamberka, má tituly z mistrovství světa i Evropy a o víkendu vybojoval v dresu brněnských Modřic už svůj třetí domácí triumf ve družstvech. Bezchybný byl jak ve dvojici s Radkem Pelikánem, tak i v duelu jednotlivců.

„Moje výhra v singlu nám dala zápasový mečbol, důležité bylo, že to zklidnilo tým před zápasem trojek. Pak už jsme si to nenechali vzít,“ řekl zanedlouho 30letý sportovec, který pracuje jako inzertní poradce vydavatelství MAFRA v Pardubicích.

Nohejbalové superfinále se hrálo opět v Nymburce. Měli jste možnost tam před ním trénovat?
Všem aktérům finále to tam je důvěrně známé. Co se od roku 2011 hrají, vždycky byla v Nymburce. Navíc se tam hrají i mistrovství republiky dvojic a trojic a probíhají tam soustředění národního týmu, takže možnost osahat si palubovku tam je. Pro superfinále to je jedno z nejlepších míst, možná i v příštích letech.

I když diváků v hale nebylo s ohledem na ranní začátek střetnutí tolik, i tak panovala skvělá kulisa, že?
Za Modřice hraju třetí rok a jak jejich fandové, tak i ti soupeřů vždycky dokázali při finále vytvořit parádní atmosféru. Letos jich byly tak čtyři stovky, kdyby to byla tisícovka, byla by ještě bouřlivější. Ale i tak to bylo vynikající, byli jsme tím motivovanější, abychom jubilejní desátý titul vyhráli.

Ve dvojicích jste nastoupil s modřickým kapitánem Radkem Pelikánem a bez problémů jste zvítězili dvakrát 10:5. Prodali jste dokonalou sehranost nejen z klubu?
Souhra je důležitá hlavně v tom, když potřebujete utkání zlomit v nějakém kritickém momentu, změnit hru. My tohle máme docela zakořeněné, s Radkem hraju od roku 2007 a je to znát, nemusíme na hřišti moc přemýšlet o tom, co provedeme. I když někdy nám náš úmysl samozřejmě nevyjde, za vyrovnaného stavu to dost pomáhá.

Četl jsem komentář, že ve finále singlu, v němž jste se střetl s Karlem Hronem, na sebe narazili nohejbalisté dvou různých stylů. Jak byste definoval ten svůj?
Mám mohutnější postavu, Karel je naopak hubenější a atletičtější. Já sázím na razantní podání, kterým se snažím dostávat soupeře pod tlak, víc riskuju. Karel staví na výtečné obraně a bezchybné hře v útoku. Když dokážete dobře chytnout balon, můžete být v singlu velice efektivní.

Měl jste do téhle poměrně klíčové bitvy dopředu jistou nominaci, nebo jste to s trenérem rozvažovali?
Debatovali jsme o tom. Já odehrál asi 90 procent singlů v základní části, čtyři jsem prohrál a nebylo to úplně optimální. Druhá možnost byl Pavel Kop, ale před zápasem mi trenér řekl, že věří mně. Snad jsem ho nezklamal.

Zápas se rozhodoval ve třetím setu, byla to válka nervů?
To je celý singl. Na hřišti jste sám, nikdo vás nepodrží. Musíte si to srovnat v hlavě. Já mám oproti Karlovi víc zkušeností i z mezinárodní scény, popasoval jsem se s tím líp. On udělal několik nevynucených chyb.

Je to váš třetí titul s Modřicemi. Jak jste se do brněnského klubu dostal?
S nohejbalem jsem začínal doma v Žamberku, před Brnem jsem pak hrál sedm let extraligu za pražské Čakovice. Ale tam se nám moc nedařilo. Motivací pro mě bylo mistrovství světa 2012, kde měl hrát i můj nynější kolega z Brna Radek Pelikán.

Máte civilní zaměstnání. Dá se extraligou nohejbalu přivydělat?
Je to čistě amatérský sport, obětujeme mu volný čas. Klub nám aspoň proplácí dojíždění na tréninky a zápasy. Prize money existují jen na mezinárodních turnajích, ale ve srovnání s profesionálními sporty jde o nicotné částky.

Techniku míče musíte při hře přes síť ovládat dokonale. Jak jste na tom s klasickým fotbalem?
Drtivá většina nohejbalistů dříve fotbal hrála, takže základy z něj máme. Já jsem byl do patnácti let gólman. V té technice to pomáhá. Ale v nohejbale zasahujete balon jinak, musíte koordinovat celé tělo. Je to odlišné.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze