Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Euforie a adrenalin odplavily bolest ramene. Hilgertová se rve dál

Česká kajářka Štěpánka Hilgertová do semifinále SP v pražské Tróji postoupila až v opravné jízdě. | foto: Jan Homolka, kanoe.cz

22 2015
Hlasatel u kanálu ji představil jako „legendu nad všemi legendami“. Štěpánka Hilgertová už potřinácté ve své kariéře vplula do peřejí Světového poháru v Praze. Co na tom, že celý týden bojovala se zánětem v rameni. Také v 47 letech se probila do finále a v něm obsadila 6. místo.

Po kvalifikaci měla pocity velmi rozporuplné. Nemohla se do záběrů trefit a tvrdila, že kdyby nebyl Světový pohár v Praze, tak nenastoupí. Zánět v rameni ji omezoval. I proto v předstihu oznámila, že vypustí následující dva podniky Světového poháru a raději rameno důkladně doléčí.

Jenže na to vše zapomněla, jakmile v neděli vyrazila v trojském kanálu do rozhodujících bojů.

„Byla jsem hnaná diváky i vlastními ambicemi,“ povídala. Ze semifinále suverénně postoupila mezi desítku nejlepších světových kajakářek. Najednou opět byla jen ona, loď a peřeje. Rameno? Bolest? Jaká bolest?

“Pocítila jsem takovou euforii a takový adrenalin, že jsem o rameni nevěděla,“ vyprávěla. Pravda, při rozcvičování si ho uvědomovala více než dost, v určitých polohách v něm ostře píchlo. „Ale jakmile vjedu do toho koridoru diváků, z hlavy se vytratí.“

Rvala se také ve finále, neudělala jediný šťouch a čas měla ještě rychlejší než v semifinále. Když projela cílem, přesto zakroutila hlavou. Vždy platila za perfekcionistku.

„Byla tam místa, která jsem zajela dokonce líp než v semifinále. Ale tím, jak jsem do toho trochu víc bušila, jsem místy nejela s potřebným citem. Občas mi to úplně neodklouzlo,“ líčila. „Věděla jsem, že na medaili to asi stačit nebude. Proto to kroucení hlavou.“

Odhad měla správný. Přestože se chvíli hřála na „průběžných“ stupních vítězů, neudržela se na nich.

Brzy se však usmívala.

„Vzhledem k tomu, jak jsem se před závodem cítila, jsem maximálně spokojená. Celkově bylo pojetí jízdy mnohem lepší, než jsem v týdnu očekávala. Nešlo o trápení a přemáhání se, ale o jízdu, která má smysl. Dokázala jsem si, že s absolutní špičkou mohu držet krok.“

Rameno o sobě po náročném víkendu určitě dá opět vědět. „Ráno to s ním bývá nejhorší. Přes den se trochu rozhýbávám a bolest odplavuju.“ Vyléčit ho je nyní úkolem číslo 1. Už v pondělí je Hilgertová objednaná na sérii vyšetření, denně bude docházet na laser a rehabilitace.

Do tréninku se chce vrátit co nejdříve, nejbližším startem by pak mělo být  republikové mistrovství v závěru července.

Vše směřuje až k září a světovému šampionátu v Londýně.

„Bolavé rameno je určitý limit, který by ve zbytku sezony být neměl. Zvlášť když je londýnská trať hodně obtížná. Tam potřebuji být úplně zdravá,“ připomíná.

Letos už postoupila do finále mistrovství Evropy v Německu a sahala tam po medaili. Nyní skončila šestá při Světovém poháru v Praze.

„To jsou výsledky, se kterými se už dá pracovat,“ sama sebe ujistila.

Nejlepší kajakářky, ač jsou často o dvacet i více let mladší než ona, s ní budou muset také v Londýně počítat.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze