V semifinále byly české čtvrtkařky druhou a třetí nejrychlejší, ve finále halového ME v Göteborgu však ani jedna na medaili nedosáhla.
To jste se šetřily na večerní štafetu?
Rosolová: My jsme chtěly, říkaly jsme si, že holkám pomůžeme. Ale ne, vážně, z vnitřní dráhy se běželo blbě, myslela jsem, že to bude lepší. Ale s těma rychlýma holkama se to nedá, krásně si pošetří síly, na seběhu z kopce to zkusí a my to musíme rvát už od prvních metrů.
První půlka závodu byla ve vašem podání pomalejší než v semifinále.
Hejnová: Já si fakt myslím, že je to tou vnitřní dráhou. Dala jsem do toho stejné úsilí jako v semifinále, ale z těch vnějších drah si to všechny pohlídají, člověka tam nepustí a drží si pozici do poslední chvíle. Vnitřní dráhy jsou prostě nevýhodné. Myslím si, že kdybych měla čtyřku, medaile by tam byla. Ale co se dá dělat.
Když jste po polovině byly na posledních dvou pozicích, co jste si myslely?
Rosolová: Já vím, že se dá i ze zadních pozic něco vymyslet. Jenže já jsem už od asi stopadesátky běžela snad až ve čtvrté dráze a věděla jsem, že to bude těžké. V hale je to z vnitřních drah těžké. Venku se dá vyhrát i v jedničce, ale to se v hale děje málokdy.
Zuzano, věřila jste i po seběhu v medaili?
Hejnová: Věřila, obíhala jsem si to. Ale strkanice byla poměrně velká, chvíli jsem byla úplně zavřená, musela jsem na chvíli z toho balíku úplně vybočit, jenže soupeřky bohužel měly sil dost. Já jsem celou dobu běžela ve druhé dráze, i druhou zatáčku, takže už mi síly na konci nezbyly.
Chtěla jste si zase hlídat Britku Shakesovou-Draytonovou?
Hejnová: To se nedá, přede mě se tam nacpaly další dvě, takže to nešlo. Samozřejmě jsem chtěla, ale to bych musela rozběhnout úplně naplno, abych se zavěsila. A to bych stejně nevydržela.
Takže je to zklamání?
Hejnová: V hale je to strašně nevyzpytatelné a záleží na losu. Je nešťastné, že jsme v semifinále měly tři nejrychlejší časy a tím jsme si vytřískaly ty nejlepší dráhy. Nevím, proč nám to takto nalosovali, ale je to škoda. Kdybychom běžely v prvním semifinálovém běhu, měly bychom lepší dráhu a tím bysme asi dopadly i líp.
Rosolová: Já proti tomu nemůžu říct nic. Uvidíme, jak to bude vypadat za dva roky, kdy je mistrovství Evropy v Praze. Nechci být škodolibá, ale kdyby Švédi zjistili, jaké to je, když jim favoritky nasadí do jednoho semifinále, tak by to asi příště neudělali. To by se stávat nemělo.
Jak hodnotíte halovou sezonu?
Rosolová: Do letošní sezony jsem vstupovala trochu z formy, byla jsem nemocná, takže jsem z toho vytřískala docela hodně.
Zuzano, kam můžete s takovým časem pomýšlet na překážkách?
Hejnová: Z toho se dají překážky běžet hodně rychle. Já jsem do Göteborgu jela s tím, že to beru jako přípravu na léto, že nemám moc ambice, hladká čtvrtka mi tak nejde, ale protože jsem se strašně zlepšila, tak i překážky by se mohly zlepšit a to je hlavní. To je můj cíl, tohle bylo takové zpestření. Zklamaná samozřejmě jsem, ale doufám, že si to vyberu venku. Že jsem do halové sezony šla, vůbec nelituju. Když jsem si dělala takové osobáky, byla by škoda sem nejet. Už v semifinále jsem měla splněno na 200 procent, takže jsem spokojená, jak jsem tady zaběhla.
Jaký byl problém, že se finále běželo ráno?
Rosolová: Usnula jsem v půl jedenácté, což se mi nestává, a probudila se v sedm. Mně ranní závody nevadily nikdy, naopak, když jsou večer, celý den se nudím.
To teď nebudete, čeká vás ještě štafeta.
Rosolová: Bude záležet na holkách, jak nám pomůžou. Ale v Helsinkách se ukázalo, že se dá běžet i v únavě.
