Stačí si vzít třeba její pondělní program. Ráno setkání se sponzory, později rozhovory pro rakouskou, norskou i švédskou televizi a po poledni také účast na prezentaci firmy, od které dostává lyže.
Usedla tu za stolem s Laurou Dahlmeierovou, Kaisou Mäkäräinenovou, Antonem Šipulinem, Dominikem Landertingerem a Johannesem Bö.
Když všichni dostali otázku, co by si přáli na Valentýna, naklonil se ke Koukalové norský vtipálek Bö, objal ji a řekl: „Já už mám všechno, co potřebuju, mám tu totiž Gábi.“
Obdařila ho úsměvem: „Tak to máš smůlu, já tu mám manžela.“
V poločase šampionátu byla naladěna náramně.
MÁŠ SMŮLU, JOHANNESI. Gabriela Koukalová a vtipkující Nor Bö.
Po zlatém sprintu jste se ptala, zda to všechno není pouze sen. Už jste se vzbudila?
Už ano. Každý den je ten pocit intenzivnější. Zvlášť když mám na pokoji na očích své medaile.
Zkuste váš letošní šampionát popsat jedním slovem.
To je těžké, napadají mě samé superlativy.
Přesto, jedno slovo vyberte.
Pecka!
Jde o úplně odlišný start než loni na mistrovství světa v Oslu, že?
No to tedy. Je to o dost jiné, než když se snažíte dosáhnout na vaši první medaili až do konce mistrovství. Teď mohu být do zbytku šampionátu velmi uvolněná. Měla jsem v sezoně dva velké cíle: Nové Město a Hochfilzen. A na obou místech se mi povedlo vyhrát. Mám splněno.
A co takhle opět pozdvihnout v březnu velký glóbus?
Nemyslím si, že se to stane. Ten byl mým velkým cílem v minulé sezoně – a je splněn. Nepočítám celkové skóre tak jako loni. A Laura (Dahlmeierová) je letos neuvěřitelně silná. Myslím, že nebude v mých silách ji dohnat.
Řada zahraničních reportérů se vás tu neustále ptá na rivalitu mezi vámi a Dahlmeierovou. Jaká je?
Ta rivalita? Vlastně žádná. Laura je milá, sympatická holka. Přátelství pro mě znamená mnohokrát víc než vítězství. A mezi námi přátelství existuje.
V této sezoně jste už osmkrát stály spolu na stupních vítězů. Není tedy pro vás speciální motivací snaha porazit právě ji?
Nemyslím si. Samozřejmě, že každá chceme být v závodě co nejvýš. Ale jednak to není jen o souboji s Laurou. A pak: největší motivací jsem pro sebe já sama.
V CÍLI A NA STUPNÍCH. Gabriela Koukalová a Laura Dahlmeierová
Dahlmeierová vám v neděli večer i pomohla. To když jste na stupních vítězů nedokázala otevřít šampaňské...
Když jsem zpětně viděla záběry, jak dlouho jsem ten špunt dolovala, bylo mi až stydno. Ani medailí jsem ho nevypáčila. Ale večer jsem pak na hotelu potrénovala. Měla jsem další dva pokusy.
Jaké?
Dostala jsem shodou náhod od manžela k Valentýnu dvě lahve bohemky, přišly jako na zavolanou. Šlo mi to s nimi přece jen už o něco lépe.
Podstatně vážnějším tématem jsou na šampionátu zpřísněná bezpečnostní opatření v českém týmu, z obav před záškodnickou akcí konkurence. Jak je vnímáte?
Dávám si velký pozor. Přijímání jídel, která posílají třeba fanoušci, když nám napečou perníky nebo pošlou bábovku, už dnes bohužel není možné. Hlídáme si všechno včetně klíčů od pokoje. Jakmile odcházím, tak kontroluju zamčené dveře i dvakrát, aby se nestalo, že by tam někdo mohl vlézt. Snažím se minimalizovat veškeré riziko, že by mi někdo do něčeho něco přimíchal. Je to nutné vzhledem k tomu, jaké dopisy dostáváme na svaz i na své osobní profily. Včetně výhrůžek, ať si hlídáme jídlo a pití.
Považujete to za odvrácenou stranu slávy?
Je to především z ruské strany reakce za to, jak jsme se vyjádřili proti jejich dopingu.
Bydlíte tentokrát s českým týmem mimo velké hotely, ukryti před ostatními. Je to tak lepší?
Jak se to vezme. Záleží na rozpoložení. Jsem hodně společenským typem. Ale v posledních dnech, kdy se mi tolik dařilo a pohybovala jsem se proto pořád byla mezi lidmi, jsem byla za klid v ústraní i docela ráda. Máme tam pohodlí a vše, co potřebujeme, včetně vlastní kuchařky z Česka.
Co od ní máte nejraději?
Skoro všechno. Masa na různý způsob, kroupy jako přílohu, pálivě-sladká jídla asijského typu. Michal Krčmář se hodně angažoval v tvorbě jídelníčku a společně jsme se dohodli, co bude před kterým závodem nejlepší a kdy by nám vyhovovalo před startem jíst. A paní kuchařka nás hrozně rozmazluje.
Ve středu vás čeká vytrvalostní závod, za nějž jste před třemi lety byla majitelkou malého glóbu. Co si o této disciplíně myslíte?
Co se týče délky, jde o moji oblíbenou disciplínu. Co se týče střelby, tak jsem v ní v letošní sezoně moc štěstí neměla. Nejlíp jsem zatím skončila sedmnáctá (ze dvou vytrvalostních závodů). Ale cítím se dobře. Třeba si to sedne.
