Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Aspoň jsem se v tom dešti zahřál, popisoval boj o šesté místo Bárta

Jan Bárta | foto: Tomáš Macek, MAFRA

16 2015
Plateau de Beille (Od našeho zpravodaje) - Masér ho za cílem zateploval, Jan Bárta chvilku rozmrzal a připouštěl: „Strašně těžká etapa.“ Pak nasadil svůj pověstný úsměv a řekl: „Ale já si to chtěl udělat hezké, tak jsem si to tím únikem udělal hezké.“ Třetí a poslední z vyčerpávajících pyrenejských etap letošní Tour de France dokončil na šesté příčce.

Aby toho nebylo málo, začaly vás během etapy bombardovat kroupy a déšť. Co jste tomu říkal?
Ale ono to nebylo až tak zlé. Jo, nějaké kroupy tam byly. Ale kroupy jsou lepší než déšť, z těch nejste mokří, ty z vás hned spadnou.

Moment, ten déšť - a nakonec i docela prudký - přece přišel taky.
Jenže nejdřív jen na chvilku na předposledním stoupání a pak až na tom cílovém. A tím, jak to tady bylo pořád do kopce, jsem se aspoň v tom dešti zahřál.

Což zní pomalu tak, jako byste žádné větší následky vašeho dnešního zápřahu ani neočekával.
No, asi mě budou pár dní bolet nohy.

Fotogalerie z 12. etapy

Než se dnes spustil déšť, jezdci si pro změnu i v předchozích dnech stěžovali na ukrutné vedro. Jak jste ho snášel vy?
Já s teplem problém neměl, mně celkem vyhovovalo. Vím, že si na něj hodně lidí stěžovalo, ale já byl v pohodě. Teď se to počasí sice pokazilo, jenže ve finále mi vážně nevadilo, když tady pršelo. Přece jen se líp dýchalo, vzduch je hned čerstvější.

Občas se vaše 22členná skupina uprchlíků nadělila na menší, vy jste si však opakovaně dojížděl jezdce před sebou. Dokonce jste jim jednou zkoušel nastupovat. Řekl bych: To je typický Bárta, který do toho jde po hlavě.
V jednom kopci jsem zkusil odjet, to je pravda. Nevyšlo to, pak mě zase urvali, tak jsem je zase musel dojíždět. A tady na tom posledním kopci se to potom všechno roztrhalo na mraky.

Přesto jste se vyšplhal do cíle šestý, i s těmi takřka patnácti kily, které máte oproti klasickým vrchařům navíc.
Jo, je pravda, že proti těm malým klukům mám patnáct kil navíc a že je to znát. Ale já se snažil ten poslední kopec jet pořád ve stejném tempu a docela to šlo. Na tom předchozím, jak jsem párkrát měnil tempo a zkoušel nastupovat, jsem nechal pár sil, takže jsem se tady už radši držel svého tempa.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze