Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zdravá a opět vítězná. Bravurní výkon, ať mi to vydrží, říká Špotáková

Barbora Špotáková na Memoriálu Josefa Odložila | foto:  Michal Šula, MAFRA

21 2014
Braunschweig (Od naší spolupracovnice) - V úterý v nemocnici, v neděli na stupni vítězů. Oštěpařská máma Barbora Špotáková vyhrála v Braunschweigu a podržela český tým v první den evropského šampionátu týmů. Po prvním pokusu jasně vedla, celkově by vyhrála svým i druhým nejdelším hodem, její triumf stvrdil poslední pokus a výkon 65,57 metru.

Na Zlaté tretře v Ostravě jste musela start na poslední chvíli zrušit, ale teď v Braunschweigu se zdá, že jste už v pořádku. Co vám pomohlo, abyste se s nemocí tak rychle poprala?
V neděli odpoledne jsem začala mít bolesti břicha a v pondělí si mě v nemocnici raději nechali. Možná jsem si potřebovala jen oddechnout. Ale nasadili mi antibiotika, to zabralo a já se strašně těšila na závody. Cítila jsem se hodně slabá, ale chtěla jsem to zkusit. Naštěstí antibiotika zabrala, a tak jsem ve čtvrtek zajela do posilovny a pak jsme vyrazili do Německa.

Proč jste se do závodění tak hnala?
Fyzickou aktivitu mi nezakázali a já mám tyto týmové závody velice ráda. Myslím, že vznikla trochu panika z toho, že jsem se ze závodů předtím nikdy takhle neodhlásila, a to způsobilo poprask. Bylo to špatně načasované a Zlatá tretra byla tedy pro mě passé. Moc mě to mrzelo, ale o to víc se teď budu těšit na další závody.

Skutečně je pro vás týmový šampionát takovou motivací?
Mám ráda týmového ducha, když všichni taháme za jeden provaz a reprezentujeme naše národní barvy. Dodnes si pamatuji, jak jsem startovala poprvé v roce 2002 v Banské Bystrici. Bydleli jsme tam někde na salaši. Právě jsem se vrátila z USA a další oštěpařky - Nikola Brejchová a Jarmila Klimešová - byly shodou okolností zraněné. Tak někoho napadlo, že specialistka vícebojařka půjde oštěp. Velmi mě to nakoplo a tehdy jsem pro tým vybojovala čtvrté místo.

V sobotu tu opět byla Bára, jakou známe - znovu ve vítězné formě. Jak se vám to povedlo?
Chvíli mi v závodu trvalo, než jsem se dostala do závodního tempa. Ale s posledním hodem jsem to byla zpátky znovu já. Konečně si připadám, že opět závodím. Výkon to byl nakonec bravurní, tak hlavně ať to teď vydrží a jsem v pořádku.

Zjistili lékaři, co vás přesně trápilo?
Já doufám, že to nebylo nic vážného. Spíš to byl takový vztyčený prst, který mě měl upozornit na to, že se musím šetřit. Asi tam byl pravděpodobně nějaký zánět, ale apendix to asi nebyl. Teď už žádné bolesti nemám a věřím, že budu v pořádku a budu moct v sezoně pokračovat.

Kam byste se teď chtěla vydat na závody? Jaké máte plány?
Tento rok jsou mítinky Diamantové ligy velice příjemné. Snad kromě Birminghamu jsou všechny na mých oblíbených místech. Teď bych se velice ráda podívala na mítink do Lausanne, ale ještě se s trenérem rozhodneme.

Jak vás ovlivnilo mateřství? Kdy jste se naposledy dobře vyspala?
Jedu teď na maximální obrátky. V noci spím tak pět hodin, ale přes den se s Janečkem asi dvě hodiny dospím. Objevila jsem v sobě skryté rezervy a dodalo mi to sebedůvěru, že teď dokážu ještě mnohem víc, než jsem si předtím uměla představit.

Jak jste s týmovým šampionátem v Braunschweigu nakonec spokojená?
Záleží na tom, jak to nakonec celé dopadne. Překvapilo mě, jakou jsem měla od Němců podporu. Od nich jsem to až tak moc nečekala, ale asi mě vnímají a povzbuzovali mě. Linda Stahlová si tady moc dobře nevedla. Po New Yorku si asi myslela, že bude házet 69 metrů, ale byla strašně ztuhlá. Moc chtěla a pak to nešlo. Nakonec mi ani nepodala ruku. Jinak to byly pěkné závody, ale důležité je vždy vítězství pro tým.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze