Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Musím zvolit správnou míru agresivity, chystá se Bank na další sjezdy

4 2015
Minulý týden mu bylo 35 let. Svoji kariéru chtěl na posledním mistrovství světa ve Vailu korunovat medailí ze superkombinace. Ale když na ni útočil, přišel děsivý pád - a po něm úvahy o ukončení kariéry. Ondřej Bank však bude bojovat na svazích Světového poháru i v nadcházející sezoně.

Sjezdem v kanadském Lake Louise začne pro Ondřeje Banka 28. listopadu nová pohárová sezona, ve které se chce soustředit především na sjezdy, super-G a superkombinace. Točivé disciplíny tentokrát půjdou stranou.

„Už v předchozích letech bylo hodně náročné vše skloubit,“ vysvětluje. „Lyžování mám rád, baví mě. Ale už jen tím, že se snažíte otestovat lyže na všechny disciplíny, strávíte hrozně moc času. Tak chci zkusit sezonu, kdy se budu soustředit hlavně na jednu nebo dvě disciplíny.“

Čemu věnujete ušetřený čas?
Rodině - a testování sjezdových lyží, kterého nikdy není dost.

Za vrchol sezony, kdy se nekoná mistrovství světa ani olympiáda, jste si vytyčil kitzbühelský Hahnenkamm. Proč?
Protože pro nás, alpské lyžaře, je možná i větší výzvou než olympijské hry nebo mistrovství světa, aspoň u mě to tak je. Naposledy jsem tam prožil hrozně zajímavé zážitky. Ten sjezd by mi měl sedět, je to také výzva - a já mám výzvy rád.

A co výsledkové cíle v sezoně?
Nejedu ji proto, abych ji absolvoval na 15. nebo 20. místě, což jsou sice krásné a kvalitní výsledky, ale těmi stupni vítězů (v lednu v superkombinaci v Kitzbühelu) jsem se navnadil a chtěl bych si ten pocit zopakovat.

Ondřej Bank přišel o lyži i o kontrolu, po těžkém pádu projede cílem superkombinačního sjezdu na mistrovství světa už v bezvědomí.
HROZIVÁ CHVÍLE. Ondřej Bank bezvládně leží v cílovém prostoru po pádu ve sjezdu do superkombinace na mistrovství světa v Beaver Creeku.
RYCHLE DO NEMOCNICE. Zdravotníci transportují Ondřeje Banka po jeho ošklivém pádu ve sjezdu do superkombinace na mistrovství světa v Beaver Creeku.
Ondřej Bank po hrozivě vypadajícím pádu v neděli 8.února 2015 v nemocnici

Po zle vyhlížejícím pádu na posledním mistrovství světa jste přemýšlel o konci kariéry. Co vás tedy nyní nejvíce žene dál?
To, že jsem se celý lyžařský život škrabal nahoru. Ze začátku jsme ty podmínky neměli úplně ideální, teď se aspoň trochu k ideálu blíží. Samozřejmě, že oproti velkým týmům to pořád nebude dokonalé v tom pravém slova smyslu, ale oproti minulosti je ten hendikep nejmenší. Máme dva dobré servisáky, dostatek lyží, dokonce i finance na to, abychom udělali kvalitní přípravu. Že jsem v elitní třicítce ve sjezdu, je pro mě čest. Celý život jsem se tam zezadu drápal.

S financemi vám nadále pomáhá i váš tajný mecenáš?
Proběhlo to tak, že dva dny po příletu z mistrovství světa jsme se potkali v Praze a on mi říkal, že ví, že budu pokračovat. Já to přitom nevěděl... Ale on mi tvrdil, že pokud se rozhodnu pokračovat, tak že naše dohoda platí nadále.

Jaké z podmínek vám k tomu úplnému ideálu chybí?
Teď v Söldenu trénovali na závodní pistě jen Američani, Rusové a samozřejmě Rakušané. Američani tam mohou trénovat, protože potom Rakušané mohou na oplátku trénovat u nich v Americe, a Rusové to mají jako protihodnotu za Soči. To jsou takové výměnné obchody, které se nedají zaplatit. Velké týmy mají větší sílu. U nás asi nikdo potřebovat nebude, aby nám lezl do zadku.

Cítíte po únorovém zranění ještě manko v přípravě?
Trochu tam je. Myslel jsem, že kotník se bude po tom pádu dávat dohromady rychleji, ale jde o relativně složitý kloub. První závody budou takové osahávací, můj hlavní cíl je v lednu, kdy už snad budu v plné formě. Blížím se k ní postupně.

Ondřej Bank u dobrého čaje a působil odpočatě a uvolněně.

S kotníkem pořád rehabilitujete?
Jasně, musím. Na kopci ho necítím, ale trvá mi delší dobu, než se kotník rozehřeje, což u závodů může být trochu problém.

Kdy vlastně padlo definitivní rozhodnutí o pokračování v kariéře?
Bylo to postupné. Nejdřív jsem chtěl kvůli tomu kotníku vyzkoušet první lyžování. Ale když jsem odjezdil celé soustředění v Chile, tak bylo definitivní, že to zvládám.

Co říkala rozhodnutí vaše partnerka?
Kupodivu jsme to nějak neprobírali. Tak nějak jsem čekal, že mi řekne, kdyby jí něco vadilo. Ale nic neříkala, tak je to v pohodě.

Budete teď jezdit přece jen trochu opatrněji? Dá se to vůbec skloubit s vašimi ambicemi?
To je právě ono. Moc to skloubit nejde. Musí se zvolit správná míra agresivity.

Dokážete při závodech zcela vytěsnit myšlenky na pád?
Uvidím. V tréninku to bylo relativně v pohodě, nic jsem nepociťoval. Těch úrazů jsem zažil v kariéře hodně a nikdy jsem s tím neměl velký problém. Ale cítím, že myšlenky na pád v sobě mám. Nemyslím přímo na ten poslední pád, ale celkově už nejdu do jízdy tak brutálně jako před deseti lety. Ale sjezdy jsou dobré v tom, že tam jsou tréninky, kdy si člověk může trať osahat, dát si jednu jízdu, druhou a tu třetí už si může trochu naplánovat. Pak vím třeba na 20 centimetrů přesně, kudy chci jet. Jsem typ, který má trať nastudovanou a jedu přesně danou stopu. Hodně o tom přemýšlím, dost času strávím u analýzy tréninků. A technicky jsem na to z obřáku také dobře vybavený.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze