Váš bratr a zároveň kouč Tomáš vás po závodě chválil, že jste na trati udělal všechno přesně tak, jak jste měl, a dodržel jste ideální linii.
To jsem rád. Jel jsem tu už v trénincích docela dobrou stopu, proto jsem si věřil. A i když jsem měl vysoké číslo, viděl jsem, že i kluci přede mnou jezdí docela rychle. Tak jsem to zkusil
Panovaly obavy, že s přicházejícím večerem se bude na trati zhoršovat viditelnost. To jste nepociťoval?
Pociťoval, ale naštěstí to nebylo až tak hrozné. Jen na spodku trati už byla viditelnost opravdu horší. Tam jsem nabral většinu ztráty.
V polovině sjezdu jste byl dokonce šestý, jen s 15setinovým odstupem na první příčku. Což byl pro mnohé šok.
No právě. V horní půlce to slunko na trať ještě svítilo, zato na spodní části už bylo zalezlé. Měl jsem původně startovat o půl třetí, jenže nakonec jsem vyrazil až v půl čtvrté.
Sjezd byl třikrát z rozličných důvodů přerušen, jednou například kvůli nefungujícímu spojení jury. Bylo čekání na startu hodně složité?
Bylo docela dlouhé. Jsem zvyklý, ovšem tohle byl extrém. Museli jsme být kvůli lidem nahoře už v deset dopoledne, abychom se potom vůbec dostali na start, takže jsem tam pročekal spoustu hodin. Ale byl jsem ve stanu, nezmrznul jsem.
Když jsme včera spolu mluvili, říkal jste mi, že takové sjezdy jako Lauberhorn vás baví. Takže bylo to tak doopravdy?
Jo, bavil mě - s tím pozitivním i s tím negativním, co přinesl. Když najíždíte do posledního esíčka už totálně bez sil, je to vážně na morál. Ale musel jsem se s tím poprat. Svaly už jsem vůbec necítil. V cíli jsem padl na zem a jako první se dostavila obrovská úleva, že jsem dole - a potom hned velká radost z 9. místa.
Jste prvním Čechem v historii v Top 10 pohárového sjezdu. Jaký je to pocit?
Nádherný. Sjezdaři dozrávají později a na mě je to vidět.
Také už ode dneška platí, že jste se dokázal umístit v první desítce Světového poháru nebo olympiády ve všech pěti disciplínách.
To pro mě hodně znamená. Já jsem člověk, který si dává takové zvláštní cíle, a tohle byl jeden z nich.
Pořádně vyčerpaný Ondřej Bank v cíli sjezdu ve Wengenu, kde vybojoval deváté místo.
Ani v nejmenším už tedy nelitujete, že jste před touto sezonou upřednostnil sjezdy, že?
Vůbec. Vidím, že ta naše práce funguje. Jak mě samotnému, tak trenérsky a sevismansky. Jdeme dopředu, a to je skvělé.
A už příští týden čeká Hahnenkamm.
Těším se i tam, stejně jako do Wengenu. Takové obtížné, technické sjezdy by mi mohly vyhovovat. Navíc bych se teď měl snad dostat do první třicítky v listině pro nasazování jezdců do sjezdů Světového poháru. Jsem v ní teď třiatřicátý, ale někteří kluci jsou zranění. Akorát si teda nepřeju, aby mi hned na první trénink na Hahnenkammu nalosovali jedničku. To prosím ne.
První trénink už bude v úterý. Času na regeneraci nebude moc.
Jo, i proto musíme regeneraci co nejlíp vymyslet a zároveň co nejmíň komplikovaně provést v pondělí přesun z Wengenu do Kitzbühelu, který není právě jednoduchý.
