Rozhodčí nestačí: nerozeznají ofsajd

Blíží se chvíle, kdy fotbalisty zastaví video. Rozhodčí přeruší zápas a kolega u televize mu prozradí, jestli to byla, nebo nebyla penalta. A nebo: hráči budou mít do trenýrek všitý titěrný elektromagnetický čip, který prozradí, jestli stojí v ofsajdu, nebo nestojí. To nemá být sci-fi fotbal ani fikce, nýbrž nutnost. Rozhodčí zaostávají za fotbalovým vývojem, cosi se musí stát, neurčitě říkají odborníci. Hráči jsou čím dál rychlejší a silnější, zatímco arbitři dělají stále víc chyb. Evropský šampionát to jen potvrdil: tolik sporných rozhodnutí snad historie nepamatuje. Sporné penalty, odpískané ofsajdy, které nebyly, neodpískané ofsajdy, které byly. "Především lajnoví rozhodčí nestačí," potvrzuje rozhodčí Evžen Amler, v Česku považovaný za špičku mezi asistenty. K brance uhání Francouz Vieira a Dánové houfně zvedají ruce, protože další protihráč Wiltord byl v jasném ofsajdu. Asistent však praporek nezvedá a Wiltord vzápětí střílí gól. Francie vede 3:0. Takových okamžiků se událo v každém zápase dost. Ale tento byl víc na očích, protože po něm padl gól. "Asistenti udělali hodně chyb," připouští Amler, který pomáhal řídit tři zápasy na posledním mistrovství světa ve Francii. "Kvalita posuzování ofsajdů od Francie je výrazně horší. To je bez diskuse." Před Eurem se sešla generalita UEFA s nominovanými rozhodčími. Byla to neformální beseda, o které není známo nic bližšího. Ale právě tam se nejspíš určilo, kam se bude pravidlo o ofsajdu ubírat. Turnaj ukázal, co muselo být rozhodčím naznačeno: když nevíš, jestli ofsajd byl, tak to pusť. Nechť padá víc gólů. Posuzování ofsajdů je výrazně liberálnější než dřív. Rozhodčí přesto dělají výrazná pochybení. Proč? "Působí na nás optický klam. Prostě neudržíme kolmici, která by neustále procházela posledním obráncem," říká Amler. Sám na toto téma napsal odbornou práci. Dalším efektem je zpožděná reakce. Asistent musí sledovat přihrávajícího a zároveň otočit hlavu, aby viděl, kde stál útočník. Je dokázáno, že oko nemůže všechno přesně postihnout. "Technika do rozhodování musí vstoupit," je přesvědčen sudí Amler. Přitom je tvrdým odpůrcem televize. "Nejde zastavit zápas a podívat se na záznam, jestli byl ofsajd. To by zdržovalo a fotbal ztratí spád a zápal. Musejí přijít elektromagnetické přijímače, které všechno prozradí. Hru nezpomalí, ale rozřeší ofsajdové pozice." Třeba Francouz Thierry Henry nebo Ital Filippo Inzaghi využívají shovívavého posuzování ofsajdu. Jsou od trenérů nabádáni, aby tak hráli. Často číhají už v ofsajdu, náhle vyběhnou, dostanou přihrávku a řítí se na branku. Rychlost už jim nikdo nevezme, proti stojícímu obránci mají obrovskou výhodu. A navíc to mate rozhodčí.