V aktuálním žebříčku jste se poprvé v kariéře ocitl v TOP 40.
Což zní opravdu moc hezky! Ale doufám, že to půjde ještě výš. Chci hledat své limity. Věřím, že s trenérem Slávou Dosedělem a mým týmem jsme na dobré cestě. Hlavní je zůstat zdravý.
Jak si užíváte pocity po zisku prvního turnajového titulu?
Je to skvělé. Nic takového jsem nečekal, do Bukurešti jsme odjel z plného tréninku a ke konci turnaje jsem navíc chytil nějakou virózu. Byl jsme nastydlý, bojoval sám se sebou, abych nedostal horečky.
Vítězstvím v Bukurešti jste si zlepšil finálovou bilanci - včetně challengerů ji máte vysoce pozitivní 6:1. Žádná nervozita?
Já si před finále vždycky říkám, že je škoda nedotáhnout to po týdnu do konce... Už bývám rozehraný, věřím si a zatím ty finále zvládám dobře.
Překvapilo vás, v jakém poklidu jste zvládl finále s Garcíou-Lopezem?
Začátek nebyl úplně lehký. Celý turnaj jsem si držel poměrně vysoké procento úspěšnosti prvního podání, ale ve finále to moc nešlo. Foukal vítr, antuku jsme měli v očích, oba jsme s tím měli problémy. Ale já je zvládl líp. Po prvním setu jsem se uklidnil. Jakmile se mi povedl začátek druhého setu, už to bylo dobrý.
Ceremoniál, na němž vám trofej předala legendární gymnastka Nadia Commaneciová a bývalý rumunský tenista Ilie Nastaase, však byl hodně emotivní.
Pro mě asi nejemotivnější okamžik na tenise. Byl jsem rád, že jsem mohl titul věnovat tátovi, který před dvěma týdny zemřel. Ne, že bych v Bukurešti nastupoval s tím, že jdu vyhrát turnaj, to se přece jen říct nedá. Ale jak jsem postupoval, mnohem víc jsem chtěl. A věřil, že to zvládnu.
Kde se ve vás sebrala ta herní pohoda v posledním období? Pomohlo daviscupové vítězství v Kazachstánu?
Hodně. Poprvé jsem nastupoval jako jednička, zvládl to a získal spoustu toho zdravého sebevědomí. Poprvé si vlastně uvědomuju ten pozitivní vliv Davis Cupu, kam to vlastně člověka může vykopnout. Dva týdny jsem pak docela hodně trénoval a jsem rád, že jsem si formu udržel.
Na antuce jste letos ještě neprohrál ani zápas. Dodá vám to před blížícím se Roland Garros víc optimismu?
Je to hezký pocit, ale na to se nehraje. Tenis je jako běh na dlouhou trať. Počítat se bude konec roku.
