Po sobotní poslední horské etapě, v cíli na vrcholu Semnoz, přinesl Kreuzigerův masér Nakano jeho manželce Michaele lahev iontového nápoje i plechovku piva a povídal: "Ať si Roman vybere."
"Myslím, že vím, co si vybere," pousmála se.
Tady, na vrcholu Semnoz, se nacházel psychologický cíl sté Tour. Následná cesta z Versaille na Champs Elysées už byla jen promenádou po 20 dnech v sedle.
Najednou jako by i Kreuziger vystoupil z jakéhosi závodnického transu, v němž se předchozí dny nacházel. Jindy by po etapě pospíchal do hotelu, aby získal každou minutu relaxace navrch. Teď? Stres byl pryč. Převlékl se, poklábosil s Nicolasem Rochem, v klidu hovořil s novináři.
A pocity v mysli? Smíšené. "Z mé strany to byla určitě výborná Tour," bilancoval. "Nikdy předtím jsem v Top 5 na Tour neskončil. S ohledem na to, že jsem tady byl pro Alberta, přičemž jsem utratil spoustu energie, je můj výsledek rozhodně pozitivní. Ze strany týmu je určitě zklamáním, že jsme neudrželi pódium."
On však rozhodně neodjížděl do Francie s úkolem, že má zajistit pro stáj stupně vítězů. Alberto Contador byl kapitánem. "Kdyby Romanovi před startem řekli, že skončí v první pětce, sám by nevěřil," povídala Michaela. Ale je v ní. Nejlepší Čech v historii Tour de France. Dosáhl pozic, které mu kdysi předpovídali.
Liquigas: Zdařilá učednická léta
V roce 2008 na Tour debutoval. Juniorský mistr světa a nevybroušený klenot světové cyklistiky, kterého opečovávala stáj Liquigas. Už mám v sezoně splněno, říkal si, když tehdy do Francie vyrážel. Vyhrál přece závod Kolem Švýcarska, což byl pro 22letého jezdce famózní výsledek. "Nás mladé, tedy mě a Vincenza Nibaliho, poslali na Tour, ať se tam jedeme učit. Žádný tlak na nás nevyvíjeli."
Zazářil šestým místem v etapě na Super Besse, prožil si velkou krizi na Hautakamu, držel se v serpentinách Alpe d’Huez. Dokonce soupeřil s Andym Schleckem o bílý dres nejlepšího mladíka. "A vyzkoušel jsem si celý ten blázinec jménem Tour, na který se nedá jen tak zvyknout." Ke 13. místu mu gratulovali. Povedená premiéra.
Za rok dorazil coby kandidát Top 10 a po prologu v Monaku si hned oblékl bílý dres. Ani si ještě neuvědomoval jeho hodnotu. "Spíš mi vadilo, že si pro něj musím po etapách chodit na pódium a pak ještě mluvit s novináři. Tyhle povinnosti mě obtěžovaly. Až později, když jsem byl vyspělejší a oblékal bílý dres na Giru, jsem si ta pódia užíval mnohem víc."
V Andoře ho při Tour 2009 postihl výpadek, který si nedokázal vysvětlit, navíc týden bojoval se střevní chřipkou. "Snažil jsem se na problémy nemyslet a Alpy nějak přelézt." Ožil na Mont Ventoux, dojel tam pátý z největších favoritů, a skončil celkově devátý. Cíl splnil.
Při třetím startu na Tour chtěl v roce 2010 ještě výš, do Top 5. Tým Liquigas pokračoval ve strategii víc kapitánů, tentokrát měl vedle sebe Ivana Bassa, šampiona Gira. Do Alp došlapal Kreuziger plný energie, v Morzine zaútočil a věřil, že může vyhrát etapu.
"Nečekal jsem, že by mě mohl sjíždět právě Contador. Teď, když jsme s Albertem v jednom týmu, se mi přiznal, že se v Morzine ukvapil a měl můj útok nechat plavat. Protože tehdy si spíš ublížil, než pomohl. Každopádně mě ale sjel a já nakonec spurtoval čtvrtý."
Šlo na dlouhá léta o jeho nejpovedenější den na Tour. "Pokračování ročníku 2010 bylo spíš utrápené." Naštěstí ožil na Tourmaletu, zopakoval umístění z předchozího roku. Uspokojivé, řekl si.
Astana: Nenaplněné představy
Změnil dres a po pěti letech u Italů odešel do kazašské Astany. Z Gira 2011, jeho hlavního závodu další sezony, vyválčil 5. místo i bílý dres a šéfové mu oznámili: "Chtěli bychom, abys jel i na Tour." Úplně nesouhlasil, ale tým si ho vyžádal, šlo přece o rozlučkovou Tour velkého bosse Vinokurova. "Tvrdili mi, že budeme mít s Vinokurovem rozdělené pozice lídrů na půl. Jenže on dostal k ruce sedm domestiků, já jednoho. Čímž bylo určené, že pojedeme na Vina."
Pro Astanu se tato Tour proměnila v noční můru. Vinokurov si zlomil stehenní kost a vzdal, Kreuziger – aniž to tušil – pokračoval se zlomenou kůstkou v ruce. Měl velkou ztrátu, zkusil chodit do úniků, ale neuspěl. Nálada v týmu byla ponurá. "Chtěl jsem dojet do Paříže. Ale asi jsem to měl zabalit hned."
Loni se v Astaně zaměřil výhradně na Giro, které jel coby jediný lídr týmu, ale kolaps v etapě do Cortiny ho z boje o stupně vítězů srazil do druhé desítky. Vztahy mezi Kreuzigerem a manažerem týmu Martinellim ochladly, rozchod byl předvídatelný. Média začala pochyboval, zda se jeho křivka výkonnosti nenaklání dolů.
Saxo: Na cestě vzhůru
Rozhodl se pro překvapivý tah. Odešel do stáje, která mu nezaručila post lídra pro největší třítýdenní závody! Stal se superdomestikem Contadora v Saxo-Tinkoff. Přesto se právě toto rozhodnutí později ukázalo jako správná cesta. Skryt za Contadorem ze sebe setřásl tlak a pod vedením velkého stratéga Bjarna Riise rostl.
"Podepsal do týmu náležícího mezi tři stáje, které mohou usilovat o vítězství na Tour," připomíná jeho otec Roman Kreuziger starší. "Navíc ho vede člověk, který Tour vyhrál. Riisův režim ve stáji je velmi tvrdý a nesmírně autoritativní, ne jako v Astaně. Ale na Romana platí. Mají k sobě blízko."
V dubnu ovládl obrozený Kreuziger závod Amstel Gold Race, coby první Čech vyhrál jarní klasiku. Ale odmítal názory, že ho Riis přetvořil ve specialistu na jednodenní klasiky: "Jsem stále etapovým jezdcem." V červnu byl třetí Kolem Švýcarska. A hned v první horské etapě Tour tahal slabšího Contadora v Pyrenejích. "Je to má nejklidnější Tour," tvrdil nicméně. Otec souhlasil: "Jezdí se mu mnohem víc uvolněně. Hlava už mu při závodech funguje, tlaku nepodléhá."
Cyklistika je týmový sport, víc než si mnozí myslí. Povinností Contadorova pomocníka se zhostil skvěle. Byl loajální a navrch sám dokázal vybojovat cenné umístění. To se mu v budoucnu vrátí. "Myslím, že příští rok stáj postaví jeden třítýdenní závod vyloženě na Romana. Dostane větší prostor," věří cyklistův otec.
Na Giru? Nebo snad i na Tour?
Rozhodnutí padne v listopadu. "Má minimálně pět let, aby se na tu bednu dostal."
