Koudelka v sezoně vyhrál tři závody Světového poháru, ale na Turné čtyř můstků mu výtečná forma nevydržela. V Oberstdorfu byl 7., v Ga-Pa 11., v Innsbrucku 10. a v závěrečném závodě v Bischofshofenu 13., což bylo jeho dosud nejhorší umístění v sezoně.
Úterní závod ovládl Rakušan Michael Hayböck, celkové vítězství uhlídal jeho krajan Stefan Kraft. Koudelka byl daleko za nimi. Čím to, že se mu nedařilo?
Těžko hledat jeden důvod. Koneckonců i Koudelka po každém závodě nabízel jiné vysvětlení.
Oberstdorf: „Byl jsem až moc klidný, chyběla mi jiskřička.“
Ga-Pa: „Podmínky ideální, ale chybí mi tvrdý trénink.“
Innsbruck: „Absolutně mi nepřály podmínky.“
Bischofshofen: „Tenhle můstek mi není souzený.“
Turné je specifický podnik. Tlak na skokany bývá mimořádný. Pokud touží po celkovém úspěchu, nesmějí ani jednou zaváhat. „Je to úplně jiná situace než u ostatních závodů. Mnohem větší zájem médií vytváří mnohem víc nervozity,“ míní trenér Vasja Bajc, který dovedl Jakuba Jandu k vítězství na Turné 2006.
Nervozita pak svazuje hlavně skokany, kteří cítí šanci na triumf. Také proto čtyřnásobný olympijský šampion Simon Ammann po prvním skoku upadl a ztratil šanci na premiérový triumf na Turné. Ze stejného důvodu se nedařilo ani Koudelkovi. „Asi tam byla ta tíha, že jsem strašně chtěl, a to mě zbrzdilo,“ řekl Koudelka Radiožurnálu.
Sám také poznal, jak těžké je bojovat s armádou německých a rakouských skokanů, kterým se zpravidla na domácích můstcích daří nejvíc. „Pořadatelé potřebují, aby vyhrál Rakušan nebo Němec. Právě oni do toho dávají velké peníze,“ tvrdí Pavel Ploc, stříbrný skokan z olympiády v Calgary.
I proto se často spekuluje, že právě domácí skokany pouštějí organizátoři do nejvýhodnějších podmínek, jako třeba v neděli v Innsbrucku. Tehdy si Koudelka postěžoval: „Když jsem viděl, jaké podmínky mají Freitag nebo Kraft, tak se ty metry skáčou líp.“ Mimochodem, rakouští skokané vládnou Turné nepřetržitě od roku 2009...
Letos měl jejich český konkurent právo věřit, že by je mohl vystřídat. V sezoně byl na stupních vítězů čtyřikrát, na Turné však ani jednou. „Čekal jsem, že bych mohl bojovat o bednu, to se mi bohužel nepovedlo,“ smutnil. „Budu bojovat dál. Teď nás čeká Kulm, tak uvidíme, jak mi to půjde na letech.“
Šancí zazářit má v 25 letech ještě pořád hodně.
