Roman Koudelka, vítěz Světového poháru. Jak vám to zní?
Je to úplně něco fantastického. Nebudu říkat, že jsem s tím po včerejších družstvech trochu nepočítal. První skok jsem byl lehce nervózní, trošku jsem ho pokazil. Ale s Richiem (trenér Richard Schallert) jsme se bavili, že druhá kola mívám lepší a je lepší útočit zezadu než z první pozice. Druhý skok se docela povedl, byl akorát lehce zpožděný, ale pocit je fantastický. Ani mi to nedochází. Splnil jsem si takový můj sen jednou mít na sobě žlutý trikot a dneska se mi to povedlo.
Bylo těžké zůstat v klidu, když jste byl po prvním kole čtvrtý?
Já jsem byl naopak klidnější, cítil jsem se bojovněji. Věděl jsem, že když skočím daleko a lidi tady dole zařvou, že ty nahoře by to mohlo trošku znervóznit. Nakonec se to povedlo. Jsem prostě nadšenej.
Když jste dopadl, zatínal jste pěst, tušil jste, že by to mohlo být vysoko?
Tušil jsem, ale myslel jsem, že to bude spíš druhé místo, protože Andy Wellinger mívá nervy ze železa. Myslel jsem si, že to udrží. Nakonec, zaplaťpánbůh, že to pokazil a já se můžu radovat.
Jak vám sluší žlutý dres pro vedoucího závodníka Světového poháru?
Já myslím, že mi sluší fantasticky, kdybych ho udržel až do Planice, vůbec bych se nezlobil.
Roman Koudelka (uprostřed) coby vítěz závodu Světového poháru v Klingenthalu. vlevo druhý Stefan Kraft, vpravo třetí Andreas Wellinger.
Je to pro vás začátek snů?
Já v to pevně věřím. Udělali jsme za léto s Richiem velmi dobrou práci, furt v tom pokračujeme. Věřím, že to takhle půjde dál. Chtěl jsem hrozně poděkovat paní Sládečkové (psycholožce), která mě dala po psychické stránce hodně dohromady. Jí patří velké poděkování.
Vyhlížíte už další závod v Kuusamu?
Těším se strašně moc. Hlavně to bude moje nová pozice, že budu skákat poslední, což jsem nikdy nezažil. Uvidíme. Já chci navázat na tyhle skoky. Chci být takhle v pohodě, jak jsem. Uvidíme, co z toho nakonec vzejde.
