V juniorech patřil do světové špičky, po přechodu mezi dospělé trochu ustrnul, ale letos se po těžkém zranění kolena z roku 2015 dostal do skvělé formy ve čtyřhře.
Liberecký tenista Roman Jebavý dosáhl před dvěma týdny na životní úspěch, když v páru s Veselým oslavili triumf na turnaji v Istanbulu v sérii ATP Tour 250. Předtím letos vyhrál s různými partnery čtyři turnaje nižší série Challenger a aktuálně kraluje českému žebříčku deblistů.
„Je to i kvůli tomu, že se Radek Štěpánek zranil, ale určitě je to pro mě hodně příjemné. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, tak bych tomu určitě nevěřil. Teď chci tuhle pozici potvrzovat a věřím, že Istanbul není jediný titul, co jsem uhrál,“ přeje si 27letý Roman Jebavý z LTK Liberec, který se v dětství „vyučil“ tenis v Jilemnici, Železném Brodě a Jablonci nad Nisou.
Čemu přičítáte vzestup v žebříčku?
V létě v roce 2015 jsem si tady na domácím challengeru v Liberci urval hned v prvním kole koleno a musel jsem na operaci s předními křížovými vazy. Osm měsíců jsem vůbec nehrál a až někdy vloni jsem se do toho začínal pomalu dostávat. Ze začátku to bylo velké trápení, protože jsem z toho všeho na dlouho vypadl, ale už tak někdy od srpna září to bylo lepší a lepší a začal jsem hrát docela dobře.
Dá se říct, že vás pak nejvíc nakopla prosincová extraliga, v níž jste byl nejlepším hráčem a tahounem Liberce?
Ano. To už jsem se cítil super a možná jsem začal hrát ještě líp než před tou operací. Extraliga se mi povedla úplně nad očekávání. Vyhrál jsem všechny své dvouhry a pomohl jsem Liberci udělat největší úspěch v extralize v historii. Největší překvapení asi bylo, když jsem v Prostějově porazil mladého Koláře, který je velký talent a už byl i v Davis Cupu.
A pak se to na od začátku roku ve čtyřhře žebříčkově rozjelo nahoru, co vám nejvíc pomohlo?
Vítězství na mistrovství republiky spolu s Hernychem, to byl takový první úspěšný rozehrávací turnaj, který mě nastartoval a myslím, že celou sezonu zatím předvádím velice slušné výsledky.
Vrcholem byl triumf s Veselým v Istanbulu na turnaji ATP, navíc ve finále jste porazili a pár Altuna - Motti nezvykle dvakrát 6:0. Jak to probíhalo?
To byl ten turnaj, který jsem si tak trošku vysnil. V tom finále, které bylo pro mě první ve vyšší sérii ATP Tour, se to prostě všechno tak dobře sešlo, i když jsme začali docela nervózně. Tady se hraje po shodě jen na jednu výhodu a měli jsme i trochu štěstí, že jsme nějaké v prvním setu vyhráli. Pak to tak nějak jelo, furt jsem čekal, kdy se to otočí, ale neotočilo. Jsem rád, že jsme dokázali vyhrát finále na dva kanáry teprve jako druzí v historii na okruhu ATP.
Jiří Veselý (vpravo) a Roman Jebavý při čtyřhře
S jakými parťáky jste letos už hrával?
Někdy se deblisté domlouvají třeba nastálo na celou sezonu, ale já jsem nechtěl udělat nějaké unáhlené rozhodnutí, protože jsem ještě nenašel parťáky, se kterým bych si úplně dokonale sednul. Tak jsem to začal zatím míchat, většinou si hledám Čechy nebo Slováky, protože i když anglicky umím, tak ta konverzace je takhle vždycky lepší. Dařilo se nám s Lukášem Rosolem, s Igorem Zelenayem a teď s Jiřím Veselým. S ním jsme dlouho kamarádi, během minulých čtyř let jsme spolu vždycky nějaké turnaje odehráli. Jenže on je výš, hraje ve dvouhře velké turnaje, kam jsem se já kvůli nižšímu rankingu nedostával. Až teď v Istanbulu a hned z toho bylo vítězství.
Co máte spolu v plánu v nejbližší době?
Hlavně Grand Slamy. Na French Open je to zatím padesát na padesát (v pátek odpoledne se po podání přihlášek rozhodlo, že ve Francii hrát budou), pak jsme domluvení také na Wimbledon, kam se dostaneme určitě, i na US Open.
Jak to, že je i Wimbledon jistý?
Protože tam nikdo neobhajujeme žádné body a dostat se tam tak bude snazší. Myslím, že na 99 procent budeme hrát v hlavní soutěži.
Už jste někdy hrál ve Wimbledonu?
V juniorech jsem byl svého času třetí nejlepší na světě, což jsem, bohužel, v dospělých pak nepotvrdil, takže jsem hrál v této kategorii všechny Grand Slamy dvakrát. Konkrétně ve Wimbledonu jsme byli dokonce před deseti lety ve čtyřhře se Slovákem Kližanem ve finále, ale bohužel jsme ho smolně prohráli. Byli jsme kousek od titulu...
Věříte třeba v nominaci na Davis Cup do Holandska v září?
Když budou Berdych se Štěpánkem zdraví, tak asi budou i tu čtyřhru hrát spolu. Ale kdybychom s Jirkou Veselým něco trefili na těch Grand Slamech nebo na turnajích ATP, tak si myslím, že bychom mohli být druhou variantou. Davis Cup byl vždycky jeden z mých snů a bylo by super, kdyby se mi to podařilo splnit. Byla by to čest reprezentovat.
Jak jste si polepšil finančně díky výbornému vstupu do roku 2017?
V Istanbulu jsme s Jirkou Veselým dohromady získali necelých 24 tisíc eur, což bylo pro mě nejvíc peněz, co jsem kdy vyhrál. Na těch challengerech je to, bohužel, finančně nastavené mnohem hůř. Před tím Istanbulem jsem byl skoro pořád v závěrečných kolech, ve světové deblové stovce, ale sezonu jsem tak tak pokrýval, abych byl na nule. Od léta čekám mnohem víc, teď už jsem se dostal do daleko jiných pozic a když se bude dařit, tak během dvou tří měsíců můžu vydělat víc peněz než za celou předchozí kariéru.
Jaké máte plány s dvouhrou?
Úplně vzdát se jí nechci, nejvýš jsem byl v ATP okolo 280. místa, ale po tom zranění jsem začal spíše s deblem. Myslím, že bych tu dvouhru teď mohl hrát a líp a být i výš, ale v kombinaci s deblem je to složitější. Určitě chci zkusit nějaké kvalifikace a postupně se do ní zase dostat, ale teď je priorita čtyřhra.
Pojďme do minulosti, jak jste se dostal k tenisu?
Můj taťka hrával dřív první ligu za Hradec Králové a když jsem byl malý, tak jsem s ním jezdil po turnajích, bavilo mě to a raketu jsem držel v ruce už hodně brzo. Doma v Jilemnici mě pak naučil všechny tenisové základy. Docela se mi už od mladých let dařilo, tak jsem přešel výš do Železného Brodu a pak ještě výš do ČLTK Bižuterie Jablonec. Tam jsem byl asi do patnácti let. V té době už jsem byl v evropské špičce v těchto kategoriích, tak jsem přestoupil do Prahy na Štvanici do I. ČLTK, kde jsem byl nějakých sedm osm let, hrával jsem tam extraligu ve všech věkových kategoriích.
Roman Jebavý, vítěz mužské dvouhry na mistrovství ČR
Pak jste před třemi lety odešel do LTK Liberec, jaké byly důvody?
Liberecký klub se už předtím začal zvedat a fungovat na vysoké úrovni, začala se tady hrát pravidelně extraliga družstev, tak jsme se domluvili a vrátil jsem se vlastně do rodného kraje.
Co pro vás znamená být členem libereckého klubu?
Když jsem v Česku, tak žiju v Praze a trénuju na Štvanici, kde mi vycházejí vstříc, a v Liberci také občas trénuju. Vždycky se sem do areálu U Jezírka rád vracím, mám to tady rád. V klubu mám spoustu kamarádů, se kterými jsem vlastně tady v kraji začínal, lidi z vedení také znám už z dřívějška a určitě si nemůžu na nic stěžovat. Naopak jsem velmi spokojený, že hraju za LTK Liberec a na extraligu se pokaždé těším. Na tu partu, na takové to domácké příjemné prostředí i celkově na tu týmovou soutěž, kterých v tenise moc není.
