Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kurty v ohrožení? Federer se lekl. Vzpomíná se na Selešovou

CO TO JE? Roger Federer gestikuluje směrem k ochrance, když se až na kurt dostal fanoušek a chtěl si se švýcarským tenistou pořídit selfie. | foto: Reuters

26 2015
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Náhle ožívají dávné vzpomínky na Güntera Parcheho. Na turnaj v Hamburku v dubnu 1993, při němž pomatený příznivec německé tenistky Stefanie Grafové napadl její sokyni Moniku Selešovou.

Při přestávce mezi gamy k ní přiskočil z hlediště a bodl ji do zad. Rána se vcelku brzy zacelila. Jizva ovšem navěky zůstala na duši Selešové. A šokující případ se vrací lidem do myšlenek, kdykoliv kdosi vnikne na kurt.

Naposledy se to přihodilo v neděli na Chatrierově stadionu v Paříži, kde troufalý fanoušek přiběhl krátce po utkání ke Švýcarovi Rogeru Federerovi, aby se s ním vyfotil.

Legendu vylekalo, jak dlouho trvalo, než zakročila ochranka a drzouna odvedla.

„Nejsem z toho ani trochu šťastný,“ stěžoval si na tiskovce a žádal nápravu. „Myslím, že mluvím za všechny hráče. Na hřišti děláme svou práci a chceme se na něm cítit bezpečně.“

Na Roland Garros se z incidentu stalo téma následujících dnů, což se vůbec nelíbilo jeho řediteli Gilbertu Ysernovi. Omluvil se Federerovi a uznal, že je to pro organizátory ostuda. Zároveň nabádal reportéry, aby aféru nerozmazávali.

„Co se přihodilo, neukazuje na zvýšené riziko,“ tvrdil. „Bodyguardi situaci špatně posoudili. Ale kdyby se někdo vrhnul na dvorec agresivně, k Rogerovi by se nedostal.“

Zní to jako poněkud svérázná obhajoba. Jako by se násilník k oběti nemohl připlížit nenápadně, aniž by křičel: „Zabiju tě!“

Případ přitahuje pozornost i proto, že se stal v Paříži, kterou v lednu ochromila střelba v redakci časopisu Charlie Hebdo. Zdá se, že ostraha ve městě po teroristickém činu dost rychle opadla.

Federerovo zděšení násobí i zážitek z června 2009, kdy ho při finále Roland Garros obtěžoval podivín, jenž se mu snažil nasadit baret.

Nepříliš příjemné chvilky si vybavují i čeští reprezentanti na antukovém grandslamu. Tomáše Berdycha vystrašilo, když se na něj v Indii hnal dav nadšených fanoušků: „V Asii se chovají trochu divočeji. Přitom jsou strašně hodní a jenom nás chtěli vidět zblízka, protože se tam tenis moc nehraje.“

Na Lucii Šafářovou se při autogramiádě v Sydney sápal zřejmě duševně nemocný muž: „Seděla jsem za stolem a on po mě skočil. Naštěstí ho ochranka zastavila.“

Poněkud úsměvnější historku vylovil z paměti Radek Štěpánek: „V Rotterdamu k nám po finále vběhl nahý člověk v sukýnce, dělal baletku a na zádech měl napsané písmeno A. Nikdo ho nemohl chytit, museli pro něj běžet čtyři chlapi.“

Cestou ze šatny se tenisté často prodírají davy návštěvníků. Ač je provázejí statní hoši s vysílačkami, neubrání se kontaktu s fanoušky. „Vypukne panika, když někde lidi vidí třeba Nadala. Dostávají se do tranzu a zapomínají na vychování,“ říká Šafářová.

Kohosi může napadnout, že Federer zbytečně fňuká. Vždyť při fotbale nebo cyklistice si diváci dovolí o dost víc. Jenže tenis se odjakživa hraje v kultivovanějším prostředí. Proto jsou Federer a spol. citlivější Proto se pořád vzpomíná na Parcheho.

Autor:






Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze