Nyní ty hlasy znovu zesílily. Není divu. Federer letos odehrál jen 22 zápasů. Nezískal jediný titul. Porazil pouze jednoho hráče z elitní desítky (Berdycha). A co hůř, prohrává i boj s vlastním tělem, tak dlouho perfektně fungujícím.
Nyní pro něj však přichází perfektní šance, jak své odcházení zpomalit.
Už v pondělí začíná Wimbledon, jeho království. Sedmkrát tam triumfoval. Loni i předloni prolétl bez problémů do finále, až tam ho zastavil suverénní Novak Djokovič.
Bylo to právě ve Wimbledonu, kde Federer před čtyřmi lety vyhrál zatím poslední grandslam ze svých rekordních sedmnácti. Netají se, jak rád by ten počet ještě rozšířil a ví, že právě v travnatém chrámu má největší šanci uspět.
„Právě tam mí hrdinové Becker, Edberg a Sampras vyhrávali. Tam jsem poprvé vyhrál juniorku v roce 1998. I první grandslam. Vyhrál jsem tam spoustu neuvěřitelných zápasů. Wimbledon je svatý grál,“ popsal Švýcar pro The Guardian.
Federer se i ve 34 letech drží na třetím místě žebříčku. Má za sebou výjimečný rok 2015, v němž hrál dvě grandslamová finále. Připravil takřka nepřemožitelnému Djokovičovi tři z jeho šesti porážek v sezoně. I letos měl být největší hrozbou pro jeho kralování, jenže od začátku roku se mu kupily trable...
Na začátku sezony chřipka. Pak se zranil v koupelně, když napouštěl dětem vanu, a musel na operaci menisku. A naposledy ho zradila bolavá záda, kvůli nimž vynechal i Roland Garros a poprvé po 65 účastech v řadě chyběl na grandslamu.
„Pořád dokážu skoro porazit Thiema i Zvereva, se všemi možnými problémy, co mě potkaly,“ řekl Feder. „Překvapuju sám sebe. Ale na tom nezáleží. Koho zajímají nějaké výsledky z minulosti? Záleží na tom, co přijde teď,“ prohlásil nedávno Federer.
Hlavním favoritem rozhodně nebude, tím je opět Djokovič, na nějž může švýcarský elegán s raketou narazit tentokrát už v semifinále. Slušné šance má i Murray, který svou formou a obnoveným spojenectvím s Ivanem Lendlem budí respekt. Ale Federer už tolikrát ukázal, jak se nevyplatí ho odepisovat...
„Nepotřebuju vyhrát tři grandslamy ročně, abych byl spokojený. Pokud bude tělo, hlava, moje manželka nebo děti proti, skončím klidně hned zítra,“ řekl. „Ale zbožňuju tenis natolik, že mi už tolik nezáleží na tom, jestli vyhrávám.“
Což neznamená, že by po dalším triumfu netoužil. A že by neměl síly na ještě jedno povstání...
