„Potřebovali jsme Orlům vrátit prohru z jejich domácího utkání,“ usmál se Vaidotas Pečiukas.
Prohrát, musel by si vyslechnout uštěpačné poznámky Šležase, ale i jeho spoluhráče Benase Veikalase.
Všichni tři jsou velcí kamarádi, navíc Litevci a ke všemu z jednoho města, z Joniškise na severu Litvy. Ba co víc, Šležas a Pečiukas jsou rodina.
„Andrius si vzal mou sestřenici,“ vysvětlil rodinné vazy Vaidotas Pečiukas.
V jednom mužstvu ale spolu nikdy nebyli. „Přece jen jsem o sedm let starší,“ upozornil Šležas. „Když jsem hrál, tak on i Benas byli ještě hodně malí, chodili se na mě dívat. Je to super, když hrajeme proti sobě, ale Vaidotasovi se to líbí více... Je ještě mladý, má se co učit.“
V sobotním utkání se Šležas s Pečiukasem několikrát tvrdě střetli. Často se navzájem hlídali, strkali do sebe.
Šležas odehrál téměř 24 minut, Pečiukas o dvě minuty více. „Na hřišti si nic nedarujeme, tam jsme soupeři, každý chceme vyhrát, ale pak jsme zase kamarádi,“ podotkl Pečiukas. „A to, že hrajeme proti sobě, není nic nového, narazili jsme na sebe už i v Litvě, Andrius hrál za Rytas Kaunas, já za Žalgiris.“
Pečiukas připustil, že hostům v sobotu citelně chyběly tři zraněné opory – Landry, Lawrence a Hyzy. „Ale my jsme se zase museli obejít bez Coreyho Muirheada.
K tomu Robert Šarovič a Dušan Pandula hráli, přestože mají poraněné kotníky,“ upozornil Pečiukas. A ocenil především střelbu z dálky. Domácí dali 12 trojek, zatímco hosté jen tři.
„Nehráli jsme tak dobře, jak jsme chtěli,“ uznal Šležas. „Ještě ale ukážeme, jak jsme silní.“
