Soutěž házenkářů vrcholí, play off začalo a ostravský reprezentant Pavel Štefan se na vše dívá jenom z lavičky. Je mu hrozně. V džínách, modré sportovní bundě a tmavé kšiltovce sedí mezi diváky, zatímco spoluhráči bojují s Plzní o postup do semifinále. "Včera mě pustili z nemocnice. Po ráně míčem do hlavy jsem měl zanícený nos a hrát ještě nemůžu," říkal Štefan v sobotu před třetím zápasem prvního kola. Plzeň v sérii vedla 2:0 a k postupu jí chyběla jedna výhra. "Musím věřit, že kluci doma dvakrát vyhrají, abych si zahrál alespoň v pátém utkání v Plzni." Zápas začíná, urostlý Štefan se zvedá z místa. Sedět nemůže. "Miloši zavři to," křičí na brankáře Slabého a potleskem burcuje spoluhráče v obraně. Po dvaceti čtyřech minutách se odchází postavit na jiné místo. Domácí prohrávají 9:12 a mají velké problémy s překonáním pevné plzeňské obrany a výborného brankáře Jana Štochla. Štefan jde tedy fandit do útoku. Ve druhém poločase se ostravský pivot dokonce nenápadně zapojil do akce. Seděl na lavičce u palubovky a letěl na něj do autu odražený míč. Pohotově jej zachytil, podal přibíhajícímu spoluhráči, který bleskově rozehrál. Z brejku ovšem nebylo nic, soupeři se stačili rychle vrátit. Plzeňský tým je výrazně lepší, vítězí o osm branek. Ostravští hráči se po závěrečném klaksonu kácí zklamaně na zem. Pavel Štefan je plácá po zádech a pak jde jako první gratulovat soupeři. "Trpěl jsem jako zvíře," říká smutně. "Chtěl jsem hrát, v základní části se mi docela dařilo. Místo toho jsem jen seděl a nemohl nic dělat. Jsem hrozně zklamaný."
20. března 2000
