Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dívej, jak letí! Skákající auta na Barum rallye nadchla diváky

Vlastimil Majerčák a Marcel Kollárik ze Slovenska při rychlostní zkoušce ve Slušovicích během Barum rallye | foto: ČTK

1 2014
Na první pohled to vypadá, jako by si pánové chtěli užít celodenní piknik. Nechybí rybářské židličky, karimatky, chladicí box s pivem, rohlíky, salám, zelenina. Ale zdání klame, celé ležení jsou kamarádi z Poděbrad schopní sbalit nečekaně rychle. Zrovna jsou ve Slušovicích, nejpozději za dvě hodiny však budou stejně spokojeně sledovat rychlostní zkoušku Troják.

„Podíváme se na první dvacítku, možná víc, a jedeme dál. Když už to člověk zná a ví, kde zaparkovat, tak bez velkého honění stihne všechny erzety,“ vysvětlil Michal Novohradský, který přijel se třemi kamarády, Barum rally je pro ně součást dovolené už sedm let.

„Ve Zlíně bychom se možná ještě ztratili, zato příjezdy k erzetám známe dokonale,“ smějí se. „Je dobře, že pořadatelé vrátili Slušovice. Bez nich to nebylo ono,“ chválí změnu v programu, v loňském ročníku totiž rychlostní zkouška ve Slušovicích scházela.

To už ale přijíždí první závodní vůz, takže dost řečí. „Pěkný skok,“ ohodnotí skupinka uznale. „Dobře točil,“ přidávají, když vůz mizí v ostré zatáčce za stromy.

Z poznámek diváků v jedné z největších diváckých zón u trati rychlostní zkoušky Slušovice je patrné, že co Čech, to řidič. Stejně jako každý rozumí fotbalu či politice, i vedení závodního vozu má národ v malíčku.

Mezi průjezdy jednotlivých vozů se ale stihnou probrat i bolavé zuby, nehody se šťastným koncem nebo rekordy na motokárové dráze.

„To je náš Venca,“ ozve se v okamžiku, kdy se objeví vůz Václava Pecha. Celý jeho průjezd provází troubení a řev. I když spousta - hlavně mladších - fanoušků je už před desátou dopolední viditelně mírně podnapilá, pravidla dodržují vzorně.

Nikdo se nepokouší přelézat modré sítě, které vymezují divácká místa. A pokud přebíhají trať, tak jen v místě jištěném pořadateli. Na přísnější bezpečnostní podmínky si sice stěžují, ale respektují je.

„Když jsem začal chodit na Barumku, stálo se dva metry od trati. Teď jsme asi patnáct,“ odhaduje Radek Krupa. „Příště asi budeme stát za lesem,“ dodává trochu nerudně. Kolem trati se míhají jen fotografové. Na jednom místě se jich pohybuje asi čtyřicet a neustále udržují pořadatele v napětí. Přeběhnout trať s těžkým batohem plným techniky jim totiž trvá poměrně dlouho.

Sice vědí, že riskují a za svou bezpečnost odpovídají sami, jenže pokud by je některý z vozů smetl, nebylo by to nic platné. A nejen na pořadatelích je znát, že rally rozhodně žádný úraz nechce. Na sérii smrtelných nehod z roku 2012 nikdo nezapomíná.

Diváci však fotografy berou jako další atrakci. „Jak skáče. Však si taky vybral místo,“ smějí se jednomu, který se lekl přijíždějícího auta v zatáčce. Pak zase kritizují velkou skupinu fotografů na jednom místě. Pravděpodobně pořídí stejný záběr. „To mohl vyfotit jeden a pak to rozdat,“ baví se.

O rozruch se stará i malý drone s kamerou, který se vznáší nad závodní tratí. Když je prázdná, visí nehybně ve vzduchu a pak se vydává za závodním vozem, který zrovna projíždí.

Najít muže, který ho řídí, není problém. Jako jediný stojí zády k trati, o kus dál než ostatní, a na hlavě má velkou černou přilbu. Závod sleduje na monitoru, který se pod ní skrývá, a dálkovým ovladačem navádí vznášedlo, aby snímalo to, co má.

„Má to čtyři vrtule, takže je to quadcopter,“ vysvětluje Patrik Oulehla z Postoupek. Sám jej postavil a rally natáčí pro vlastní potěšení. „Záběry nikam neposílám, jen mě to baví,“ usmívá se.

To už si zapaluje cigaretu a dává oddych, aby si odpočinuly oči. Na pohled křehké zařízení přitom klidně nechá ležet na zemi, kde ho zvědavě okukují procházející. Jen těsně ho mine běžící kluk. Opravit jej ale prý není problém.

A aby nebylo překvapení málo, další čeká na diváky, kteří přijeli autem. Za stěračem najdou předvolební leták. „Že se jim ta Barumka vždycky hodí k nějakým volbám. Loni to bylo taky tak,“ kroutí hlavou Michala Švagrová a mačká leták do kuličky.

Na další erzety ho s sebou vézt nehodlá, takže končí v křoví u parkoviště.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze