Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


O královsky ďábelském dni. Proč měl Dumoulin trable? Mohly za to gely?

BOLEST V HORÁCH. Na trati královské etapy. | foto: AP

24 2017
Bormio (Od našeho zpravodaje) - Ta etapa byla nádherná. „Byla však královská, nebo spíš ďábelská?“ ptá se po ní Jan Bárta, zatímco Koen de Kort, na Giru nestartující cyklista stáje Trek, na Twitter píše: „Tolik neuvěřitelných událostí. Kdybych je v televizi neviděl, tak neuvěřím, že se opravdu staly.“ Na Mortirolu a Stelviu prožilo Giro velký den. Vracíme se k němu v naší reportáži.

Tolik možných scénářů, jak se Quintana, Nibali a spol. pokusí rozebrat, zlomit a zničit Toma Dumoulina, se před královskou etapou Gira rozebíralo. Jak tým Movistar nakopne tempo hned od prvního kopce. Jak muže v růžovém trikotu záhy izolují od všech jeho pomocníků. Jak se zrodí aliance mezi jeho protivníky napříč stájemi. Jak, jak, jak...

„Určitě na mě zaútočí a určitě budu trpět,“ předvídal on sám.

Co se však skutečně přihodí, to by nevymyslel žádný z cyklistických prognostiků.

Dlouho jako by Nibali a Quintana byli Dumoulinovým stínem, v mentální bitvě velikánů mu během etapy vyhlíželi za rameny. Movistar měl tři muže v úniku, další čtyři kolem Quintany, tlačil na pilu. Přesto se zdálo, že nizozemský cyklista má stále vše pod kontrolou. Už měli v nohách drsné Mortirolo, už projeli zasněženým vrcholem Stelvia a sjeli odtud do údolí, už se na Stelvio vydávali znovu, tentokrát ze švýcarské strany.

23.května 2017 v 15:24, příspěvek archivován: 24.května 2017 v 08:18

WOW! #giro100 https://t.co/p3OylUjyek

Jenže... Dumoulin v tu chvíli ani zdaleka neměl vše pod kontrolou.

Když se k němu z úniku vrátí jeho pomocník Laurens Ten Dam a pohlédne na něj, pomyslí si: Tohle není normální Tom, jakého znám.

„Co se děje?“ ptá se svého lídra.

Dumoulin mu to vylíčí: „Mám velké problémy se žaludkem. Už od začátku sjezdu ze Stelvia.“

Dvaatřicet kilometrů před cílem muž v růžovém odhazuje kolo, svléká dres, utíká pod silnici a usedá do trávy, aby učinil potřebu. „Bylo to strašné. Už jsem to nemohl dál vydržet,“ řekne.

Rázem jsou jeho největší protivníci na kopci o pět set metrů před ním. „A teď Quintana zpomalí skupinu a počkají na něj,“ kdosi prohodí v tiskovém středisku.

Ani nápad. Gesto, které lídr Gira učinil po Kolumbijcově pádu v nedělní etapě, se v opačném gardu neopakuje. Bojují dál kdo s koho.

„Fair play a respekt definitivně zmizely z cyklistiky,“ píše od televize na Twitter zklamaný divák Leopold König.

Koen de Kort, cyklista Treku, uspořádá anketu, zda měli soupeři v takovém případě na Dumoulina čekat nebo ne. Pětašedesát procent účastníků ankety odpoví: ANO, MĚLI ČEKAT.

„Nevěděli jsme přesně, jaký má Tom problém,“ poví po etapě Vincenzo Nibali. „Když jsme dostali zprávu, že nešlo o technickou závadu nebo kolizi, ale o jeho fyzické potíže, začali někteří opět útočit. A proč ne? I takové události jsou součástí cyklistických závodů.“

Quintana údajně bezprostředně po Dumoulinově „zmizení“ svým pomocníkům nařídí, aby dočasně nenavyšovali tempo - ale zároveň jim neřekne, aby polevili v tom současném.

Dmitrij Konyšev, šéf stáje Kaťuša, se zmíní: „Ilnur Zakarin chtěl právě zkusit zaútočit, ale já ho zastavil, ať počká, než zjistíme, co se vlastně stalo.“

23.května 2017 v 17:14, příspěvek archivován: 24.května 2017 v 08:26

Should they have waited? Tom Dumoulin takes badly-timed natural break at Giro ---> https://t.co/8Vlm7ILiMN #Dumoulin #Giro100 https://t.co/HQwNkQTy8x

Dumoulin se každopádně za nimi drápe vzhůru zcela sám, potom nějaký čas s Ten Damem. „Jeď rychleji, rychleji, rychleji,“ vybízí pomocníka. Ten Dam si pomyslí: Tom už zase našel své nohy.

Dlouho mu však nepomůže. Znaven z úniku i ze dvou vrcholů odpadá.

Dumoulin je zase sám, pak s odpadlíky, kteří mu však nevystřídají. Pusu má doširoka otevřenou, je ze sedla, kroutí hlavou. Co se to stalo?

Quintana, Nibali, Pinot a další soupeři mu ujíždějí.

Ještě před nimi se však blíží k vrcholu tři uprchlíci a mezi nimi šlape Jan Hirt! Toto je den, kdy na něj celý cyklistický svět hledí jako ještě nikdy předtím. Den, ve kterém 26letý český cyklista všem předvádí: Dívejte se pozorně, jaký jsem vrchař.

Už na Mortirolu si takřka sám doskočil z hlavního pole do úniku. „Cítil jsem se dobře, tak jsem to zkusil.“ Tehdy jich v úniku jelo sedmadvacet. Později dvanáct. Při průjezdu Stelviem sedm. A při druhém výšlapu směrem k legendárnímu průsmyku nyní zbývají pouze tři.

Hirt, borec z druhodivizní polské stáje. S ním Nizozemec Kruijswijk, loni smutný hrdina Gira, a Bask Landa, předloni celkově třetí. Exkluzivní společnost.

„Irt, ekipo či či či,“ stále opakuje komentátor televizní společnosti RAI.

Rozumějte: Hirt, tým CCC.

Landa na něj vrhá nechápavé pohledy. „Kluci byli trochu vystresovaní, že se tam s nimi pořád držím,“ poví po etapě Hirt.

Landa mu poté přece jen ujíždí, on sám však uniká Kruijswijkovi. Dál se srdnatě rve s horou, o které Vincenzo Torriani, bývalý ředitel závodu, vyhlašuje: „Stelvio je magickou součástí mytologie Gira.“

Půldruhého kilometru pod vrcholem Hirta pohltí kvarteto mocných: Nibali, Quintana, Pozzovivo a Zakarin. Pokusí se jich zachytit. Ano, pořád to jde. Jenže jakmile podruhé akceleruje Nibali, už to nejde.

Po 5 300 výškových metrech stoupání, jež mají v nohách, jim zbývá ještě 20 kilometrů prudkého sjezdu do Bormia.

Ze zeleně mezi sněhové bariéry a zase zpět vinula se neustále tato šestnáctá etapa. Tak tedy ještě jednou dolů do údolí, ze zimy do jara, z pěti stupňů do dvaadvaceti. Spouští se čtyřiceti serpentinami, jež na počest Gira získaly nový asfaltový kabát.

Jde o sjezd pro cyklistické kamikadze. A Vincenzo Nibali jím je. Přiřítí se k vedoucímu Landovi, přeskakuje louži jako kaskadér, zalehne na řídítka, střihá zatáčky. Když mu kolo ustřelí, zachrání se.

Ze závodu se stává hazardní hra.

Na posledních metrech Nibali přespurtuje Landu. Zřítí se za cílem vyčerpaně na asfalt, pomáhají mu opět na nohy.

„Na tohle vítězství jsem musel být komplexním jezdcem,“ hrdě vykládá. „Agresivním vrchařem, dobrým sjezdařem a navrch i spurterem.“

Itálie má po devatenácti dnech čekání konečně svého etapového vítěze stého Gira. „Vyhrát etapu, ve které jedete na Mortirolo a dvakrát na Stelvio, to je pro mě obrovská věc,“ svěřuje se jezdec, který právě zařídil historicky první vítězství na scéně Grand Tour pro stáj Bahrain Merida. „Lituji jediné věci: že jsem nemohl v cíli zvednout ruce nad hlavu. Ale byl to tak vyrovnaný spurt.“

23.května 2017 v 17:22, příspěvek archivován: 24.května 2017 v 08:16

Nibali has now the same stage wins of André Greipel: they are the most successful among this Giro’s starters #Giro100 https://t.co/oTExtFLFXr

Quintana je třetí, Hirt jedenáctý, ve stejném čase jako sedmý Mollema. Po skvělém představení se posouvá celkově už na šestnáctou příčku.

Dumoulinovi zbývají poslední čtyři kilometry, když hlasatel křičí: „Nuova maglia rosa.“ V tu chvíli totiž televizní grafika ukazuje (patrně však mylně), že lídr stáje Sunweb virtuálně ztrácí růžový dres.

Enormním úsilím na posledních stovkách metrů jej zachrání, byť z ranního náskoku 2:41 minuty mu zbude na Quintanu pouhých 31 vteřin.

Na vrcholu posledního stoupání zaostával za Nibalim o 2:06 minuty, v cíli byla tato ztráta 2:17. Přestože jel Dumoulin zcela sám, předvedl mimořádný výkon.

„Fantastico, bravo, bravo,“ pro změnu vykřikuje hlasatel.

Giro 2017 se během jediného dne změnilo, a to tak, že od základu.

Nairo Quintana v cíli šestnácté etapy Gira.
Tom Dumoulin v cíli šestnácté etapy Gira.

TAK ODLIŠNÉ POCITY. Do cíle se blíží Nairo Quintana (vlevo) a mnohem později pak i Tom Dumoulin.

Dumoulin sice stále vede, jenže s vidinou dalších hor jsou na koni Quintana a Nibali. „Velmi pozitivní den,“ spokojeně pronáší Kolumbijec. „Jsme mnohem blíž k prvnímu místu, a to nám dodává sebevědomí do dalších dnů. Nyní musíme bojovat s Dumoulinem, ale zároveň si hlídat Nibaliho. Přiblížil se mi, závodí doma a přitvrzuje svoji hru.“

Ve tváři muže, který si kráčí na pódium pro maglia rosa, se zrcadlí emoce přesně opačné: „Jsem tak zklamaný,“ říká Dumoulin.

„Jste i rozčilený?“ dostává otázku. „Protože na vás nepočkali?“

„Těžko říci. Asi ne. Byla to situace, kdy jsme všichni jeli naplno. Neočekával jsem, že zastaví. Stíhali také Kruijswijka, který byl v úniku před nimi, z toho je nemohu vinit. Nemůžete dát Kruijswijkovi tři minuty.“

23.května 2017 v 18:02, příspěvek archivován: 24.května 2017 v 08:20

A relentless effort from @tom_dumoulin sees him hold onto his overall lead at #Giro100 https://t.co/oEwEXAia3R https://t.co/0DUnE2tSAd

Pociťuje stále bolestivěji dopad vědomí, že nepoztrácel většinu svého náskoku proto, že měl špatné nohy, ale kvůli úplně jiným problémům.

„Ale tohle Giro rozhodně není ztracené. Budu bojovat až do Milána,“ dodává si odvahy a sílu hledá ve vzpomínkách. „Měl jsem stejné problémy loni na Tour a potom jsem vyhrál královskou etapu v Andoře. Doufám, že se dám dohromady. Nejsem nemocný.“

Co přesně jeho potíže způsobilo, můžeme se jen dohadovat

„Možná nejedl správně. Nebo v nízkých teplotách prochladl,“ přemýšlí na tiskové konferenci Nibali.

„Neznám důvod,“ přiznává Dumoulin. „Kdo ví, třeba šlo o kombinaci vysoké nadmořské výšky a toho, že jsem snědl víc gelů než obvykle a než bylo v takové výšce vhodné.“

Byla to královská etapa hodná svého jména. Šílená i krásná. Plná zvratů, velkých výkonů, útoků, soubojů hvězd, šokujících událostí.

I s oranžovým českým přispěním.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze