Před třemi dny jsme se v Andalusii potili v 37 stupních. Při úterní časovce v Logroněs bylo stupňů pětadvacet. Teď, v pozdním středečním odpoledni, je jich patnáct. Chladno, mlha, déšť. Mokrá silnice. Při sjezdu z Portilla de Lunada sportovní ředitelé důrazně připomínají cyklistům: „Opatrně. Je to kluzké.“
Chris Froome je chlapíkem narozeným v Keni. Miloval a nadále miluje teplé počasí. V Andalusii vyprávěl: „Takové horko mám vážně rád.“ Zato tohle?
Ne, to rozhodně nejsou jeho podmínky.
Vrcholky Kantábrie však jsou zároveň jedním ze soudců finále této Vuelty. S tím nic nenadělá. Před nimi musí obhájit svoji dosavadní nedotknutelnost.
„Absolutně brutální,“ pronesl s respektem o sedmikilometrovém stoupání na Los Machucos, které je čeká až na samém konci středeční sedmnácté etapy. Ano, přesně takové bude. Brutální.
Probíjíme se před cyklisty nahoru po úzké silničce s hrbolatým asfaltem, místy nahrazovaným ještě hrbolatějšími betonovými bloky. Zrádné rampy střídají falešné roviny. Cyklistická horská dráha. Dokonce i klopenou zatáčku tu najdete. A tisíce fanoušků, postávajících na stráních i v příkopech, ještě více zužujících jezdcům životní prostor.
Vincenzo Nibali, nejbližší sok, bedlivě pozoruje Froomův tým. Ne, zatím žádné náznaky slabin. Stále má Chris kolem sebe sedm mužů.
Tak si je vyzkoušíme...
Lídr Bahrainu Merida to zkusí při předposledním stoupání Puerto de Alisas, posouvá se dopředu. Gianni Moscon ze Sky jej okamžitě pokrývá. S Davidem Lopézem vzápětí Moscon nasadí tužší tempo, aby nikoho dalšího nenapadly podobné hlouposti.
A už jsou tady. Vesnička Bustablado ve sváteční atmosféře a nápis Comienza Puerta. Začátek stoupání na Los Machucos.
Diego Rosa, Wout Poels a Mikel Nieve přivážejí v popředí pole Frooma, který jde do této bitvy stejně jako mnozí další s převodem 34x32. „Není moc vzdálený od toho, jaký jsem míval, když jsem v Africe dělal horská kola,“ vyprávěl předtím na startu. „Tohle stoupání bude každého bolet. Záleží na tom, jaké tempo si nastavíte.“
První 26procentní rampa přichází takřka bez varování. Za vesnicí pak kratičký sjezd a další rampa. Čas útoků nadešel.
Alberto Contador na rozdíl od Frooma deštivé počasí vyhlížel. Stejně tak vyhlíží útok muže, kterého si dávno dopředu označil. Miguel Angel Lopéz z Astany. Ten útok musí přijít, je Contador přesvědčen. Žádný jiný útok nebude tady tvrdší. A já budu připraven.
Stane se. Šest kilometrů před cílem Lopéz vyráží, Contador za ním. Odjíždí s Kolumbijcem stejně jako v neděli v Sieře Nevadě, jenže tentokrát si role prohodí. Lopéz začne umdlévat a Contador ožívat. Cítím se nejlíp za celé tři týdny, pomyslí si El Pistolero. „I když jsem se opřel do pedálů tvrději, nohy odpovídaly dobře.“
ZASE SE NAŠLI. Miguel Ángel López s Albertem Contadorem vyjíždějí na Los Machucos. Za nimi v dálce táhne vlak pronásledovatelů Vincenzo Nibali.
Na další rampě si všimne: Vida, Lopéz má potíže. „Bylo mi jasné: Tohle je to pravé místo. Dvakrát jsem nepřemýšlel a jel,“ odvypráví Contador později. Připomíná El Pistolera z dob největší slávy, kdy ujížděl kdy chtěl, kde chtěl a komu chtěl.
Nedaleko odtud je také vrchol Fuente Dé, kde dal soupeřům šokující mat při Vueltě 2012. Snad i tato myšlenka jej žene vpřed, když sám stíhá Rakušana Stefana Denifla z druhodivizní stáje Aqua Blue, posledního z uprchlíků.
Tady už musí každý sám za sebe
A dál? Za nimi? Vincenzo Nibali atakuje, přídá se k němu i Ilnur Zakarin, ale Froome nikoliv, Froome drží své vlastní tempo. Rozdíl mezi nimi se zvětšuje. Ti, kteří očekávají, že se Brit opět jednou postupně přitáhne zpět, jsou tentokrát zklamáni. Mezera narůstá.
„Tohle je stoupání, na které jen tak nezapomenete. Je jako Zoncolan, jako Angliru, jako Bola del Mundo,“ poví Nibali. „Nejdřív jsem tu měl neobvyklé pocity, ale jakmile jsem našel své tempo, šlo to docela dobře.“
"Tremendous, a real climb" @vincenzonibali ST17 #LV2017 Read more https://t.co/1iXwyhpqv4 https://t.co/SiUIRsrD2A
Ital si uvědomuje: Tady ani mocný tým nemusí Froomovi pomoci. Tady bude muset jet každý za sebe.
Útoky přicházejí ze všech stran. Froome je stále ve čtvrté skupině obklopen třemi muži své kohorty. Evidentně trpí. Tohle že je závod, který před 24 hodinami plně režíroval? Kdy naposledy vypadal takhle zranitelný?
Letos při Tour na Peyragudes? Ale tam šlo pouze o závěrečnou rampu, posledních 300 metrů. Teď jsou před nimi čtyři kilometry.
Nebo loni při Vueltě na Formigalu? Jenže tehdy byla na vině mizerná strategie v úvodu etapy. Tentokrát jde o nohy a tělo.
Ano, v koncovce etapy na Alpe d ́Huez při Tour 2013 se ocitl v podobné situaci jako nyní. Ujížděl mu Nairo Quintana a on dostal hlaďák, proto se pomocník Richie Porte i za cenu časové penalizace za nepovolené občerstvování na posledních kilometrech vrátil k týmovému autu pro energetické tyčinky.
Tehdy Froome prohrál bitvu, ovšem zachránil válku.
Nyní chce provést to samé.
Rozeseti po jednom, po dvou, po třech bojují jezdci po celé délce stoupání.
Daleko před Froomem rtuťovitý Contador neztrácí na elánu, jakoby na rampách porážel i gravitaci, s vášní a s neumdlévající silou se přibližuje k vedoucímu Deniflovi. Ale cíl je už přiliš blízko, aby jej dokázal sjet zcela.
NEVYHRÁL, ALE BAVIL. Contador přijíždí na vrchol Los Machucos.
Osmadvacet vteřin mezi nimi zůstane, Rakušan je v extázi a Rick Delaney, zakladatel jeho týmu Aqua Blue dojatě říká: „Tohle je den, kdy i dospělí muži pláčou.“
Ovšem také Contador může být nadmíru spokojen. Až 36 vteřin po něm přijíždí Nibaliho parta i s Lopézem a Zakarinem, chvíi po nich průběžně třetí Wilco Kelderman a potom... kde je Froome?
Tomu zbyl poslední pomocník. Na svažujícím se posledním kilometru má muž v červeném potíže udržet i tempo oddaného Mikela Nieveho. Projíždí cílem 42 sekund po Nibalim. Prohospodařil takřka všechen čas, který na Itala získal v úterní časovce. Zůstává mu náskok 1:16 minuty. Málo? Dost?
Froome: Zůstávám sebevědomý
Contador zmizí v pronajatém bílém obytném voze, aby se převlékl, pro týmové autobusy byl tento vrchol naprosto nedostupný. Když po pěti minutách lídr Treku vyleze ven, svěřuje se: „Stupně vítězů jsou blízko, ale stejně tak i daleko. Dělí mě od nich více než minuta, půjde to pořádně ztuha. Každopádně mi zbývají poslední čtyři dny profesionální kariéry. A já si je užiju.“
BUDU ÚTOČIT A BUDU A BUDU. Alberto Contador.
Rovněž na Nibaliho čeká za cílem pronajatý mikrobus. Až v jeho nitru se dovídá, kolik času na něj Froome ztratil. Dá najevo překvapení. Pak se usměje.
Brit přichází na tiskovou konferenci lídra závodu a spořádá při ní misku s ovocem.
„Jak moc jste dnes trpěl, Chrisi?“
„Trpěl. Věděli jsme, že to bude tvrdé. Trochu jsem zaplatil za úsilí v časovce. Ale pořád mám fantastickou pozici, náskok přes minutu a můj tým stále vypadá dobře.“
Odpovídá s úsměvem, jako by chtěl všem dát najevo: Nic se neděje, nadále vládnu já - a navíc ovládám i specifickou cyklistickou matematiku.
„Všechno se bude sčítat. Kdybych se dnes vydal přes míru, Angliru by mi v sobotu vystavilo účet. Jsem sebevědomý, že dokončíme tuhle práci dobře.“
Všechny předchozí souboje se svými největšími protivníky na této Vueltě vyhrával, nebo je přinejmenším dokázal zremizovat, pokud pomineme dva pády ve druhém týdnu.
Chris Froome (@chrisfroome): "He sufrido mucho en el final pero sigo en buena posición". https://t.co/RWdN0JPKAp #LV2017 https://t.co/W4RVDPP4s1
Jenže výpadek na Los Machucos přidal do koncovky závodu prvek nejistoty. Šlo jen o denní krizi, nebo potíže, které přetrvají? Vuelta, jež se zdála být zcela pod kontrolou týmu Sky, dostala nový náboj. A jak říká Vincenzo Nibali: „Tady se věci mění rychle.“
Jen vzpomeňte na Nibaliho pozoruhodný třetí týden loni na Giru, kdy vysvlékl Estébana Chavese z růžového trikotu poté, co jej už takřka všichni odepsali.
Sicilský Žralok cítí, že kořist je najednou blíž. V dosahu Frooma trpělivě čekal na den, v němž lídr závodu ukáže i své slabiny. Dočkal se. Odmítá akceptovat druhé místo. Ve tváři má opět svůj bojovný výraz.
„Nebude to jednoduché. Tým Sky je nadále tak silný. Ale počkejme si, co se stane,“ říká.
Jak tedy může pokořit pevnost Sky?
„Potřebuju najít speciální zbraň.“
Opouštíme Los Machucos. Vytrvalý déšť způsobil, že přírodní travnaté parkoviště se změnilo v bahnitou stoku, některé zapadlé vozy odtud musí vytahovat traktorem. Mlha ustupuje, otevírají se výhledy na národní park Collados del Ascón. Ale nejspíš málokdo z jezdců si je vychutnává. Jejich těla i mysli vstřebávají předchozí šichtu a zároveň zalétají do dalších dnů.
Trocha (opravdu úžasných) kantabrijských hor. Když jsme dneska sjížděli z cíle 17. etapy Vuelty. https://t.co/GEqtjgYaSH
Čtvrteční etapa nabízí zajímavý terén k útokům i krátké cílové stoupání. Pátek by měl svědčit úniku, zvlášť pokud dorazí avizovaný déšť.
A potom přijde asturijská hora hor. Až velká show v sobotu na Angliru rozhodne vše. Tak to bylo naplánováno. Tak si to mnozí vysnili. Tým Sky nedokázal přepsat tento scénář.
Jakkoli se ještě v úterý zdálo, že letošní Vuelta je předčasně rozhodnuta, bude stejná jako ty předchozí. Dramatická až do poslední hory.
Pokud se tato hora jmenuje Angliru, nemůžeme si vlastně přát víc.
