Nebývale hustý provoz na trestném kole, střelecké i běžecké kolapsy vedoucích závodnic, netušené zvraty a výsledkové kotrmelce či diváky odsouzený spurt o vítězství, to vše tato štafeta přinese.
Navzdory „ideálním podmínkám“ pak bude pohled na střelecké bilance štafetových velmocí až šokující. Z osmi nejlepších týmů jich sedm alespoň jednou zamíří na trestné kolo.
Ve výsledkové listině si přečteme i následující střelecké bilance: Německo 2 + 11, Rusko 2 + 7, Norsko 1 + 13, Česko 3 + 11, Francie 2 + 13, Polsko 1 + 14.
České ženy pojedou v jednu chvíli druhé, pak sedmnácté, potom páté, o chvíli později už zase třinácté, nakonec ale šesté.
A takhle se to vše odehrálo.
Po úvodní ležce panuje v českém táboře spokojenost. „Vede Ruska, Evik utíká hned za ní,“ hlásí šéftrenér Ondřej Rybář do vysílačky, jak Eva Puskarčíková na střelnici nezaváhala. Polka Gwizdonová naopak zahajuje dlouhý seriál na téma: silné štafety na trestném kole.
Po stojce už jsou jeho součástí i Češky. Puskarčíková se třikrát marně snaží zasáhnout poslední zbylý terč. „Podívejte se, kam to létalo,“ ukazuje Rybář na týmovém dalekohledu, kde položku nahrává na speciální zařízení v mobilu. Všechny tři osudné rány jsou natěsnané příliš vlevo..
Eva Puskarčíková při příjezdu na střelbu vestoje. To ještě netušila, že poběží trestné kolo.
Puskarčíková je rázem sedmnáctá. Předává třináctá s odstupem 58 vteřin. „Běžela dobře,“ uzná Rybář. Sama biatlonistka do vysílačky oznamuje: „Lyže jely super. Ještě by to chtělo jinou mušku.“
Druhý úsek. Francouzka Chevalierová jde na kolo, Norka Birkelandová taky, Ruska Virolajnenová i Němka Gössnerová dokonce na dvě.
„A Čína je pátá,“ ukazuje Jiří Hamza, šéf svazu. Biatlonový svět naruby.
Jitka Landová dvakrát dobíjí vleže, jednou vstoje, ustojí svoji roli se ctí, drží dvanáctou příčku a potom - světe, div se - drží krok i s běžeckým expresem Miriam Gössnerovou.
„Poslední kolo nejela vůbec špatně,“ oceňuje kouč žen Zdeněk Vítek.
„Byla jsem jak v transu,“ líčí nadšeně Landová.
Předávka mezi Puskarčíkovou a Landovou a Jitka Landová na trati
Úsek číslo tři a benjamínek Lucie Charvátová. „Lucy nastartuje tu svoji motorku a objede tak dvě kola,“ věří Hamza. A vskutku. Charvátová po trati letí. „Už má jen patnáct vteřin na osmou,“ sleduje Rybář.
Nejen to. Při ležce rychle likviduje pěti ranami pět terčů.
„Jo!“ zakřičí si Rybář.
„Ty vole,“ vyhrkne Hamza.
„To bylo úžasný,“ říká Vítek.
Češky jsou zpět v popředí. „Odjíždí sedmá, hned za Norkou a Švédkou.“
Na úplném čele závodu se zatím odehrávají úplně jiná dramata. Ukrajinky doposud jako ani jednou v závodě neminuly, jenže při ležce najednou ta nejzkušenější z nich, Valja Semerenková, čtyřikrát marně útočí na pátý terč. Všechny její rány letí na čtvrtou hodinu mimo.
„Kdyby se podívala na videostěnu, kde to zabírali v přímém přenosu v detailu, tak by viděla, co dělá blbě,“ povídá Rybář.
Semerenková krouží na trestném kole a do vedení jdou senzačně Bělorusky. Ale Naděžda Pisarevová hrubě přecení vlastní síly. V kopci se už jen vleče, lapá po dechu, načež zastavuje, stojí v předklonu na místě, znovu se plouží po trati. Během dvou kilometrů se propadá z 1. na 11. místo!
Přerušen je také český vzlet. „Teď přijde prubířský kamen,“ říká Hamza, když se Charvátová blíží ke stojce. Přiřítí se sem už pátá, před Norkou Solemdalovou. O necelou minutu později však musí Rybář svým podřízeným na trati vysílačkou sdělit: „Lucy dvě kola.“
Zatímco Lucie Charvátová jde na dvě trestná kola po střelbě vestoje, Němka Hammerschmidtová vyráží stíhat medailové posty.
V posledním kole jí ubývá psychických i fyzických sil, motorka se zadrhne. Posílá do závěrečného úseku Vítkovou na 13. pozici se ztrátou 1:45 minuty.
„Sama nevím, co se při té stojce stalo,“ smutně líčí Charvátová. „Čím víc jsem se snažila trefit, tím míň se mi to dařilo. Předchozím tempem to nebylo, takhle přijíždím na střelnici běžně.“
Také v prosinci v Hochfilzenu kroužila při štafetě po trestném kole, tehdy dokonce dorazila na střelnici první.
„Teď se trochu bojím, aby ještě nějaké další štafety přišly,“ přiznává.
Už zase vedou Ukrajinky, nyní v podání Oleny Pidhrušné. Za ní se žene Laura Dahlmeierová. Němky postupně vystoupaly ze 14. místa, na kterém v jednu chvíli jela Gössnerová, až na druhé.
A Laura bude první, jsou skálopevně přesvědčeni domácí fanoušci, když z poslední střelby vyráží Dahlmeierová jen 9 vteřin za Ukrajinkou.
Jenže... bude to jinak. Vedoucí Pidhrušná v cílové rovině vidí, že Němka chce najet do levé stopy a zabočí do ní sama. Z první pozice má před vymezeným územím dle pravidel na takovou reakci právo. Uzavře tím Dahlmeierové cestu a slaví triumf, zatímco tribuny pískají a němečtí fanoušci na Ukrajinku zlověstně hučí.
Poslední předávka: za Němky vyráží do boje Dahlmeierová, za Češky na 13. místě Vítková.
„To je od fanoušků špatné chování,“ reaguje Rabář, když to slyší. „Pidhrušná všechno udělala nejlíp jak mohla a naprosto v souladu s pravidly. Vjela první do koridoru a jestli Dahlmeierová čekala, že jí uvolní ten levý koridor, kde je kratší cesta, tak byla hodně naivní. Něco podobného udělal minulý týden Fourcade při stíhačce Michalu Šlesingrovi.“
Veronika Vítková si mezitím při svém čtvrtém úseku smlsla na ležce, naháněla protivnice, dvě dobití vstoje ji sice potom zbrzdila, chvíli o sobě zapochybovala, ale teď už je zase při chuti. Nechává za sebou Slovenku, Kanaďanku, Polku, dere se stále výš. Před cílem profičí také kolem Francouzky Aymonierové.
„Pojď, pojď, pojď,“ křičí na ní Vítek od hrazení.
A vida, Češky jsou i bez Gabriely Soukalové šesté. Přitom před závodem by kouč bez diskusí bral osmé místo. Už se zase všechny usmívají a na rozšířené pódium si jdou pro kytky, ceny a víno.
„Před startem jsem se vůbec necítila dobře. Strašně mě bolely nohy. Ale v zápalu boje jsem na to asi zapomněla,“ vykládá Vítková.
Při dekorování vítězných Ukrajinek diváci opět hučí.
„Věděla jsem, že musím bojovat o každý metr. Byla to velká bitva, ale stále v rámci sportu,“ ujišťuje Pidhrušná.
Německé závodnice si nestěžují.
„Poté, na jakých pozicích jsme se během závodu pohybovaly, je pro nás druhé místo megaúspěchem,“ tvrdí Dahlmeierová, když ze sebe shodí první deku zklamání. A Maren Hammerschmidtová na tiskové konferenci přidává: „Gratuluji Ukrajinkám, jely výborně.“
Diváky „vykopaná“ válečná sekyra je biatlonistkami hned zakopána.
Nad areálem začíná opět chumelit. „To je dobře, že až teď,“ říká Vítková. „Dneska byla trať umydlená a na takový podklad jsme měli vybrané i lyže.“
Dva týdny biatlonových hodů v Ruhpoldingu právě skončily.
PS: Chumelí potom neustále, celé odpoledne, stále hustěji. Pozdě večer opouštíme Ruhpolding, načež první dvě hodiny po zapadané dálnici absolvujeme průměrnou rychlostí 40 km/h. Šedesát kilometrů před Mnichovem se provoz zastavuje docela. „Schneechaos,“ hlásí rádio. Policie dálnici uzavírá, silničáři odklízejí sníh i havarovaná auta. Hodinu a půl stojíme v zácpě bez hnutí na místě.
„Dojezd“ této štafety je podobně bláznivý jako samotný závod...
