O víkendu bude v hale ve Stromovce jasnou jedničkou na zisk republikového titulu. "Půjdu ale z plného tréninku," říkala pětadvacetiletá atletka.
Takže už teď všechno směřujete ke světovému šampionátu?
Většinou tak mistráky chodím a výkony nebývaly špatné, nemělo by to být znát. Snad si vítězstvím zvednu sebevědomí. Po republice už budu ladit formu na Istanbul.
Halové MČRO víkendu 25. a 26. února se v hale Otakara Jandery v Praze uskuteční 38. ročník halového mistrovství republiky atletů. Šampionát se do metropole vrací po dvaatřicáté a přihlášených je 314 závodníků, z toho 204 mužů. Sobotní program zahájí rozběhy osmistovky žen, dvoudenní program zakončí štafety na 4x400 metrů obou kategorií. |
O zlatu by asi nemělo být pochyb. Pomýšlíte proto hlavně na rekord haly, který doteď drží Kateřina Janků?
Když tam trénuju a jsem tam doma, měla bych mít i rekord. Jenže jsem ho tam už zkoušela tolikrát a hala mi těch 466 centimetrů nechce dopřát. Když se na tu výšku dostanu, pokusím se o něj.
Jak vás nakoplo vítězství na Bubkově mítinku v Doněcku?
Je to zvláštní, ale po mítinku, po takovém výkonu, vítězství, mě to nějak seklo. Najednou jsem nechtěla závodit, byla jsem uspokojená. Až ve středu jsem seděla u televize a říkala si, že mám zase chuť vyhrávat. Už jsem zase zpátky.
Proč zrovna u televize?
Nevím. Byla jsem opravdu unavená psychicky i fyzicky. Pražskou tyčku jsem šla, protože jsem musela. Nějak tam doběhnu, skočím, vyhraju a půjdu domů. Ale pak se mi povedl trénink, večer jsem byla odpočatá, dobrá nálada. A v hlavě mi to cvaklo: Chci zase vítězit.
A co s vámi teď dělá, když vidíte, jak vysoko skáčou soupeřky?
Dělá to hodně, ale není to ode mě už tak daleko. Výkony mi už taky začínají sedmičkou. Spiegelburgová s Bleasdaleovou už mají sice naskákáno i 480, Britka dokonce 487, ale v dalších závodech daly 470 a to je hranice, kterou když zopakuju, můžu být umístěná hodně vysoko. Istanbul bude dobrý, já to zvládnu.
Svazuje vás, že jste aktuálně světovou šestkou?
Neberu to tak. A vlastně ani nesleduju to, kdo je na tom jak v tabulkách. Buď je člověk připravený a předvede solidní výkon, nebo není a předvede to, na co má. Těch 470 v Doněcku jsem skočila v podstatě bez tréninku, protože předtím jsem měla zdravotní problémy, záda, natažený stehenní sval. Teď už to vypadá relativně dobře a v Istanbulu předvedu svoje maximum.
