A to ještě vynechal titul z mistrovství republiky na Lipně, kde kraloval na 20 kilometrů, a to pouhý týden po anabází na Kanále.
Jak tolik závodů zvládalo tělo?
Kupodivu nebylo tělo po závodech tak vyčerpané, že bych nemohl závodit. Po Kanále jsem hned zaplaval mistrovský titul na Lipně, den předtím jsem jel ještě pět kilometrů. Tělo se ozvalo až začátkem tohoto roku v Argentině, kdy jsem se musel rozmyslet co dál.
V jakém stavu jsou vaše ramena momentálně?
Problémy jsou velké, ale už trvají docela dlouho a snažím se to pořád dávat do pořádku, ale spíš je to udržování. A přemýšlím, že až skončím kariéru, půjdu na nějakou větší operaci. Na tu mě pořád doktoři posílají. Ale věřím, že to ještě nějakou dobu vydrží.
Jaká je vlastně diagnóza?
Magnetická rezonance odhalila podezření na rupturu (prasknutí) něčeho, ale moc tomu nerozumím. Není to nic jistého a doktoři to nedokážou přesně určit. Může se stát, že se při závodě něco stane a nevydrží to, ale už to drží tak dlouho, že věřím, že to ještě vydrží.
Co plánujete letos?
Po Argentině jsem rozmýšlel jak dál. Takže teď dávám pryč veškeré světové poháry a snažím se dát veškerou energii do tréninku, abych naplaval co největší objemy a abych byl připravený na mistrovství světa v půlce července.
Neměl jste toho plné zuby už po loňské sezoně, že byste raději skončil?
Byl jsem dost unavený právě i psychicky. Neměl jsem chuť vůbec závodit, ale do Argentiny jsem odjížděl s tím, že to tam znám a uvidím, jak to půjde. Ale neměl jsem vůli bojovat. Spíš jsem myslel na odpočinek, abych se dal do pořádku fyzicky i psychicky.
Takže už nechcete zažít žádnou špinavou vodu a různé nemoci z toho?
Určitě se mi nepoštěstí při těchto závodech zažít čistou vodu. Ale v Argentině jsem byl sedmkrát, zažil jsem tam všechno možné. A měl jsem tam nejvíc úrazů v kariéře. Vzpomínám na to jak dobře, tak nešťastně.
Co to je všechno možné?
Když jsem tam byl poprvé, tak jsem dostal nějakou šílenou infekci. Rok jsem z toho byl nemocný, pořád mi píchali antibiotika. Pak mi tam přejel motorový člun ruku, takže jsem ji měl pořezanou. Další rok do mě napálil člun, to jsem měl otřes mozku a po doplavání mi tekla krev z hlavy, takže to jsou šílené závody.
Takže už jste dal definitivně sbohem jižní Americe?
Jako závodník určitě. Je možné, že přijde plavec na takové úrovni, že bych mu tam chtěl třeba nějak pomoct.
Co vás hnalo v Argentině k šíleným závodům? Pro normálního smrtelníka je to skoro nepředstavitelné.
V Argentině jsem chtěl ještě navázat na loňský úspěch. Výsledek se tam vyvíjí během závodu. Když je stav řeky příznivější, tak se tam během toho dá něco udělat, ale letos to příznivé nebylo. Pro únik je hodně času, dá se to naplánovat, a když se to podaří v pravý okamžik, tak se dá hodně ujet balíku. Navíc jsou to legendární závody a jen hrstka se jich může zúčastnit. A já vím, že jsem udělal pro úspěch maximum, abych už tam nemusel jezdit (smích).
Co vás žene ještě dál do závodění?
Pořád mi chybí něco cennějšího z mistrovství světa. Loni jsem byl osmý, což je pěkné, ale ve Světovém poháru jsem dokázal porazit i lepší borce, kteří se umísťují vepředu.
Co olympiáda?
Tak tam už jsem si splnil svůj sen, v Pekingu jsem byl navíc nejstarší. Ale pořád je šance dostat se mezi 25 nejlepších, o Londýně přemýšlím. Ale uvidím, jestli se po světovém šampionátu vůbec dostanu mezi dva nejlepší u nás.
