Raich: Jsem odkojený studenou vodou

Schladming - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ani zedník Maier. Ani rebel Miller. Benjamin Raich je teď nejlepším sjezdařem světa, lídrem Světového poháru. Blitz von Pitz, říkají mu. Blesk z Pitztalu. Vynikající slalomář, stále lepší sjezdař, náruživý horolezec. Ale také hodný syn, který každé léto pomáhá rodičům při senoseči.

V pravé poledne se máme sejít na základně rakouského týmu, jenže místo Raicha přichází pouze jeho manažer Brunner.

"Moc se omlouvám, ale... Benni se zdržel u Marlies. To víte, láska. Nevadí vám, když rozhovor přesuneme na večer?" povídá.

Večer už Raich sedí připravený v křesle. Marlies Schildová, špičková rakouská slalomářka, ho konečně propustila ze svého objetí. "Už se těším na olympiádu, tam se uvidíme častěji," říká Raich.

Slyšel jsem, jak si vaše Marlies posteskla, že jste ji při letní dovolené na Sicílii honil. Prý každý den na těžké túry.
Těžké? To nebylo těžké. Naopak, prožili jsme na Sicílii poklidné dny. Trochu jsme jedli, trochu plavali, trochu šlapali po horách. A neutíkal jsem jí!

Popichuje vás, když vyhraje závod Světového poháru? Říká vám: A co ty? Taky se ukážeš?
Takhle doslova ne. Motivuje mě. Každého chlapa motivuje, když vidí, že jeho holka je dobrá a vítězí. Chce se potom předvést i sám.

Ale stejně máte smůlu.
Já?

Ano, v Rakousku. Jste nejlepší, ale nemůžete být nejslavnějším rakouským lyžařem, když závodíte v éře Hermanna Maiera.
Ach jistě, Hermann, to je náš velký hrdina. Metal salta v Naganu, rozbil se a dva dny poté vyhrál olympiádu. Takové příběhy lidi uchvátí. Já jsem o šest let mladší, ještě ho můžu dohnat. I když: být slavný není můj cíl.

Co tedy?
Být dobrý lyžař. A zdravý lyžař.

Což zatím jste. Váš program je vyčerpávající, startujete ve všech disciplínách. Přesto zůstáváte až neuvěřitelně zdravý. Máte tajný recept, jak na to?
Nic tajného. Narodil jsem se v horském údolí, jsem přírodou odkojený kluk. Studená voda, studené místnosti, žádné topení. To je má receptura.

Prý také slivovice.
Ááá, můj doping. Po závodě vás jedna sklenka zahřeje.

Sám sebe jste charakterizoval jako "klidnou sílu". Skutečně takový jste? Žádná hlasitá slova?
No, občas dělám problémy, ale o těch do novin vyprávět nebudu. I hlas dokážu zvýšit, věřte tomu. Jinak? Co říkáš, Roberte, jsem klidná síla? (manažer Brunner přikyvuje) Tak vidíte, jsem.

Na rozdíl od Bode Millera, který je nezvladatelnou střelou s drtivým dopadem, že? Jak jste přijal jeho výzvu k povolení dopingu? Nebo prohlášení, že často lyžoval opilý?
(snad minutu přemýšlí) Jak bych to nejlépe vyjádřil... Bode řekl spoustu věcí, kterým nerozumím. Nejsem si jistý, jestli pokaždé mluvil pravdu. Občas si tak vytváří image. Před olympiádou je to pro něj doma v Americe důležité.

A co v Rakousku? Čím je pro Rakušany zimní olympiáda?
Vším. Tím, čím u vás pro Rosického a Nedvěda vítězství na fotbalovém mistrovství světa. Vy máte fotbal, u nás je lyžování jasným sportem číslo jedna. (potutelně se usměje) Zvlášť když vidíte, jak ti naši fotbalisté hrajou.

Když Rakušan vyhraje olympiádu ve sjezdu, nemusí už pak do konce života nic dělat?
Chudý bych nebyl. Jenže nic nedělat? Strašně bych se nudil. Potřebuju pořád vykonávat nějakou činnost.

Také proto lezete po skalách?
Miluju volné lezení v Tyrolsku a Dolomitech. Byl jsem také na treku v Nepálu, ale osmitisícovky mě nelákají. Ty nejsou pro mě.

Doma v pitztalském údolí provozujete i bunjee jumping, skákal jste z mostu vysokého 94 metrů...
... z mého mostu.

Já vím, vaši spoluobčané ho později po vás pojmenovali: Benni Raich Bridge. Také se tu koná Benni Raich sjezd, a dokonce vám darovali dvě kabinky na lanovce. Co bude příště? Nazvou po vás celou vesnici?
Tak daleko nemyslím. Ale na ten most jsem pyšný, že nese moje jméno. Je opravdu krásný, vysoký a naštěstí jen pro pěší. Žádná auta tam nezaclánějí.

Když jste stál poprvé nahoře a hleděl dolů, měl jste strach?
Ano, takové emoce tam byly. Tehdy. Teď už nemám v hlavě problém.

Kolikrát jste od té doby odtud skočil?
Nevím, přestal jsem to počítat. Snad dvěstěkrát.

V Česku jste teď ještě známější díky televizní reklamě firmy UNIQA, kde jste vystupoval s fotbalistou Poborským a kajakářkou Hilgertovou. Co vlastně o Česku víte?
Jel jsem Evropský pohár v Krompachách. Ty nejsou u vás?

Ne, na Slovensku.
O. K. V tom případě jsem přes Čechy jen projížděl. Zato Marlies byla minulý rok v Praze a nedávno závodila ve Špindlerově Mlýně. Praha je krásné město, říkala mi, tam musíme jet.

Nejdřív do Turína. Co si odtud chcete odvézt? Potřebujete olympijské zlato, to ještě ve sbírce nemáte.
Nepotřebuju ho. Ale když to půjde, tak si ho letos vezmu. A křišťálový glóbus za Světový pohár k němu.