Nový Zéland získal titul po čtyřiadvaceti letech, kdy triumfoval rovněž v domácím prostředí. Tenkrát ve finále porazil právě Francii 29:9. Nyní to bylo mnohem těsnější a těžší.
Nedokázal zopakovat, ani se přiblížit vynikajícímu výkonu ze semifinále proti Austrálii.
Francie prohrála třetí finále v historii, poprvé v roce 1987, podruhé o dvanáct let později a letos. Turnajem procházela zvláštně. Ve skupině podlehla jasně 17:37 Novému Zélandu a pak i Tonze. Postoupila jen díky bonusovým bodům a také překvapivé porážce Tongy s Kanadou.
Ve čtvrtfinále však přesvědčivě porazila Anglii, finalistu z minulého šampionátu. V semifinále proti Walesu pak měla velké štěstí, když v závěru Halfpennyho trestný kop jen těsně minul branku. V boji o zlato však hrál skvěle, nejlíp na turnaji.
Francouzi byli lepší ve statistikách, kapitán Thierry Dusautoir byl zvolen mužem zápasu. "Myslím si, že jsme světu ukázali, že ragby hrát umíme. I když jsem si v týdnu přečetl spoustu věcí, že to tak není. Každopádně jsme na kluky pyšný, co jsme tady předvedli. Samozřejmě, že jsme teď hodně zklamaní," řekl Dusautoir.
Nový Zéland - Francie 8:7
Zápas rozhodl náhradník Stephen Donald, který krátce po přestávce zvýšil z trestného kopu na 8:0.
"Měli jsme problémy, tak z lavičky vstal další chlap a šel na to. A rozhodl. Smekám před tebou klobouk, Stephene," prohlásil dojatý McCaw.
Od té doby, kdy Donald proměnil trestný kop, však byli domácí pod tlakem Francouzů. Ti vzápětí pětkou kapitána Dusautoira a úspěšnou konverzí Trinh-Duca snížili na 7:8. Až do konce drželi soupeře v napětí.
Novozélanďané se klepali, nevěděli si rady v útoku, propadávali v obraně, ztráceli vlastní auty, špatně tlačili. Byli bezradní. Situace řešili špatně, přesně obráceně, než jsou zvyklí. A s nimi trpělo šedesát tisíc diváků v Eden Parku v Aucklandu i celá čtyř a půl milionová země u televizí.
"Pod větším tlakem jsme snad nikdy nebyli," přiznal McCaw.
Pro lid Nového Zélandu znamená ragby nejvíc a světový titul byl dlouho nedostižný. Nakonec se to povedlo, v dramatickém závěru domácí těsný náskok uhájili. Šlo o nejmenší rozdíl finálového utkání v historii, byť dvakrát se prodlužovalo (1995 a 2003).
Francouzi hráli od začátku skvěle, s nadšením, s chutí. Měli skvělou obranu, slušně si vedli v útoku. Jestliže si nezasloužili vyhrát semifinále proti Walesu, tak si zasloužili vyhrát finále.
Od začátku však ve skóre ztráceli. Sice soupeře nepustili do žádného tlaku, ale nedokázali uhlídat signál po autu. Novozélanďané v blízkosti brankoviště vysadili dva skokany, Francouzi udělali to samé, ale tím se uprostřed autové linie otevřel velký prostor. Míč šel na zadního skokana, který z první předal pilíři Woodcockovi. Ten po krátkém sprintu položil pětku.
Novozélanďané mohli náskok zvyšovat, ale hrdina předchozích zápasů Piri Weepu nedal ani jeden ze tří kopů. A když po přestávce udělal chybu, po které Francouzi snížili, byl střídán.
Už úvodu musela kvůli zranění střídat francouzská útoková spojka Parra, do půle stejně dopadl jeho protějšek Cruden. Během turnaj to byl třetí novozélandský hráč zraněný na útokové spojce po Carterovi a Sladeovi.
Cruden i jeho finálový nástupce Donald byli povoláni dodatečně až během turnaje a málo známý Donald nakonec o zlatu rozhodl. "Děkujeme mu, ale ragby nestojí s jedním hráčem. Všichni hráli, co mohli," dodal McCaw.
"Úžasné! O tomhle jsme nějakou chvíli snili, teď můžeme odpočívat v pokoji," prohlásil trenér vítězů Graham Henry. "Jsem hrdý na to, že jsem Novozélanďan. Lidi nás skvěle podporovali a stáli za celým šampionátem," dodal.
Body: Woodcock 5, Donald 3 - Dusautoir 5, Trinh-Duc 2. Pětky: 1:1. Rozhodčí: Joubert (Jižní Afrika). Diváků: 61000. Poločas: 5:0.
