Každý tým má na hřišti 15 ragbistů, jenže Havířovští byli v závěru soutěže tak rozbití, že jich nebylo ani jedenáct, aby odjeli do Prahy k zápasu se Spartou. Tak se zrodila i jejich kontumační prohra 0:100, čímž přišli o 12 bodů. V tabulce skončili poslední s -2 body.
"Na jaře jsme měli sotva několik kluků na střídání, hlavně juniory, kteří ještě nemají tolik zkušeností," dodal trenér. Radomír Kloda se v havířovském ragby pohybuje zhruba 45 let. "Dosud nikdy jsem ale takovou kalamitu nezažil," upozornil. "Současně jsme měli zraněných šest kluků, a často opory. K tomu další hráče postihla viróza."
Místopředseda klubu Karel Gaman častá zranění přičítá i tomu, že někteří z ragbistů po loňském druhém místě netrénovali, jak by měli. "Nebyli dostatečně připraveni, takže byli náchylnější k úrazům," uvedl Gaman. Uznává však, že problém je v tom, že hráči mají své zaměstnání a ragby je jen jejich koníček.
Zmínil havířovského odchovance Lukáše Rapanta, který postoupil s francouzským US Oyonnax do nejvyšší francouzské soutěže. "Teď byl doma na dovolené a trénoval dvakrát denně dvě hodiny. Jenže to je profesionál. Naši kluci se všichni sejdou na tréninku třikrát týdně."
Gaman upozornil i na zajímavost, že v Havířově nejvýše do tří let po úspěchu přichází pád. Ten nejtěžší postihl tým v roce 1991, tři roky po prvním velkém úspěchu – 3. místě v lize. "Deset let nám trvalo, než jsme se vrátili zpátky," připomněl Gaman.
Kloda bere sestup sportovně. "Nedá se nic dělat, už nás to potkalo třikrát. Je to hodně smutné, ale vezměte si, že loňský mistr Říčany se letos nedostal do semifinále." Důvod letošního neúspěchu vidí kouč i v tom, že ragby je v Česku pořád jen amatérský sport.
"Všichni mají svou práci, rodinu, takže u některých je mnohdy ragby třeba až na pátém místě, živí je něco jiného."
