Úspěšný kop po pětce bylo to poslední, co v černém reprezentační dresu udělal. Po zisku zlata ukončil úžasnou reprezentační kariéru. Finále bylo jeho 112. startem za národní mužstvo.
„Dokázali jsme to, je to nádherný pocit. Teď už můžu odejít do reprezentačního důchodu,“ říkala třiatřicetiletá útoková spojka se smíchem.
„Těším se na oslavu s týmem, pak si dám chvíli pauzu, budu s rodinou a pak mě čeká stěhování do Francie, kde začnu novou životní kapitolu,“ vyprávěl novinářům v útrobách londýnského stadionu Twickenhamu.
Nový Zéland jako první země v historii obhájila titul mistrů světa, Carter k finálovému vítězství přispěl devatenácti body. Je snadné si spočítat, že jeho počinek byl zásadní. Zvlášť důležitý byl kop ze hry na 24:17, kdy vrcholil australský tlak a soupeř neměl daleko k obratu skóre. A stejně významný byl i proměněný trestný kop z více než padesáti metrů, kterým mezi soupeři udělal desetibodový rozdíl.
„Dan je jedním z nejlepších hráčů historie a všem to dneska ukázal. Je pro něj opravdu mimořádné, že mohl předvést, co všechno umí. Skvělý způsob jak se rozloučit. Lepší scénář se napsat nedal,“ říkal novozélandský kouč Steve Hansen.
Kop ze hry je v ragby velmi složitý. Hráč potřebuje prostor a čas, navíc i štěstí, aby se mu míč ideálně odrazil od země a on ho dobře trefil. Ve finále (stejně jako v semifinále proti Jihoafrické republice) to dokázal, navíc z velké vzdálenosti, ze čtyřiceti metrů.
„Jdi, jdi tam,“ křikl si Carter pro sebe, když pozoroval dráhu letu neposedné šišky.
Novozélanďané přes padesát minut zápas ovládali, ale po dočasném vyloučení zadáka Bena Smithe soupeř začal jejich osmnáctibodový náskok stahovat. „Australané se vrátili do hry, dali dvě pětky a dostali nás pod tlak,“ přiznal Carter.
Z nesnází tým dostal on. „Když jsme to nejvíc potřebovali, vzal to na sebe a týmu strašně pomohl,“ děkoval asistent Ian Foster.
Muž momentu, muž zápasu, hráč poslední éry. Dan Carter. „Jsem hrozně vděčný, že jsem tady vzhledem k tomu, co jem si prožil před čtyřmi lety, mohl být,“ připomněl pro něj nešťastný domácí šampionát v roce 2011.
Už během základní skupiny si poranil třísla a cestu k vydřenému zlatu sledoval z tribuny. Především ve finále stejně jako celá země trpěl, když tým nad Francií hájil těsné vedení 8:7.
V roce 2007 odkulhal ze čtvrtfinále proti Francii, které Nový Zéland nečekaně ztratil 18:20. A v roce 2003 teprve v týmu začínal, byl spíš náhradníkem. Na útokové spojce byl totiž jasnou jedničkou vynikající Carlos Spencer. A Carter, pokud nastoupil, musel vzít zavděk pozicí tříčtvrtky, což pro něj není zrovna ideální místo.
Nedlouho po šampionátu však Spencer zamířil do Francie a Carter se stal pevnou součástí nejslavnějšího ragbyového týmu planety. I on o čtyři roky později odešel do Evropy, jenže vážné zranění achilovky mu angažmá v Perpignanu zhatilo. Vrátil se domů a dál už jeho příběh znáte.
„Na náš tým jsem tak pyšný. Obhájit titul je prostě splněný sen, nikomu se to ještě nepovedlo. Jsme opravdu velký tým, je nádherné být jeho součástí,“ říkal po sobotním finále v Londýně.
Proměněnou konverzí v poslední minutě dosáhl hranice 1 598 bodů v reprezentaci, což je nedostižný rekord. Dvakrát se stal nejlepším ragbistou planety (2005 a 2012), v nominaci je i za rok 2015.
Vyhrál 89 procent mezistátních zápasů. Jeho třiatřicet bodů při vítězství 48:18 nad British and Irish Lions v roce 2005 je unikátním kouskem a nejlepším individuálním výkonem útokové spojky vůbec.
TŘI HRDINOVÉ Dan Carter (vlevo), Richie McCaw a Ma ́a Nonu s trofejí Webba Ellise pro ragbyové mistry světa 2015.
„Carter je ragbyový génius, je to naprosto komplexní hráč,“ řekl před sobotním finále Clive Woodward, kouč anglických mistrů světa z roku 2003. „Nemá slabinu. Je schopen se probít obranou, sprintovat obrovskou rychlostí, o jeho kopací technice nemá cenu se bavit. Vypadá to, jak by mu šlo všechno tak hladce, jako by ho to nestálo žádnou námahu.“
„Prodělal těžká zranění, psychicky na tom nebyl dobře,“ vzpomínal po sobotním triumfu novozélandský kouč Steve Hansen. „Pak ukázal, jak je silná osobnost. Na co sáhl, se proměnilo ve zlato. Je to výjimečný hráč.“
V následujících měsících bude svou výjimečnost prokazovat v pařížském klubu Racing Métro, který z něj udělal nejlépe placeného ragbistu světa. Jeho příjem bez reklam bude přibližně 53 milionů korun.
