Nadal, loni tak rozbitý a pochybující, se na prvním grandslamu sezony dostal do semifinále, v pátek ráno jej vyzve Bulhar Dimitrov. Federer už za sebou má triumf ve švýcarském derby se Stanem Wawrinkou.
Ano, chápete to správně. I na turnaji plném překvapení a šoků leckdo v předstihu vyhlížel střet titánů, svatou tenisovou klasiku. Rafa vs. Roger? Mnoho lepších rivalit tento sport nezažil. Stačí už jen jeden semifinálový výsledek.
„Je skvělé, že je Roger po zranění zpátky. Je zase připraven bojovat o grandslamový titul, je připraven vítězit. Fanoušci musí být rádi, vždyť je tenisovou legendou, ne?“ ptal se řečnicky Španěl. „A já jsem taky šťastný, že jsem pořád ve hře.“
Naposledy spolu o titul z turnajů velké čtyřky hráli v Paříži 2011, kdy Nadal uspěl 3:1 na sety. Celkem odehráli osm grandslamových finále (s bilancí 6–2 pro Nadala) a 34 duelů (s bilancí 23–11 pro Nadala).
Mnoho z nich bylo nezapomenutelných, fascinujících, strhujících.
Před Melbourne jako by byl osud ke dvěma hrajícím legendám až nedůstojně drzý. Osvalený Španěl se stal nasazenou devítkou, elegantnímu Švýcarovi patřilo až číslo 17. Rok 2016 nadělil jejich stárnoucím tělům až moc nepříjemností.
„Nejsem arogantní člověk, tudíž o sobě neustále pochybuji. Pochyboval jsem i ve chvílích, kdy jsem vítězil. Při zranění byly tyhle pocity ještě silnější,“ líčil Nadal, když ve čtvrtfinále pobil světovou trojku Raonice 6:4, 7:6, 6:4. „Ale jakmile pochybujete, začnete víc makat.“
Obzvláště u něj je jeho schránka limitem. „Kvůli zraněním jsem přišel o hodně grandslamů,“ ví 30letý Nadal. Ale pochyby nyní tréninkem očividně zaháněl úspěšně. Porazil už Monfilse, Zvereva i Raonice a věří si, že uspěje i proti Dimitrovovi, který jako jediný ze semifinalistů není třicátníkem: „Pro nás starší je to na okruhu pořád náročnější. Má neuvěřitelný talent i potenciál, i další mladí jsou skvělí. Bude to pro mě těžké. Ale snad i pro něj.“
Vzhledem k tomu, že ze hry už jsou nejvýše nasazení Andy Murray (4. kolo) a Novak Djokovič (2. kolo), bylo by nemoudré vidět Nadala předčasně v boji o titul. Jenže ono je to tak svůdné...
Snad proto i Federer, dosud v Melbourne precizní, vyprávěl: „Pokud někdo zná můj tenis, jsou to Stan Wawrinka a Rafa. S prvním jsem trénoval tak často, že to ani nedokážu spočítat. S druhým jsem absolvoval jediný trénink v životě, ale nastoupili jsme proti sobě tolikrát...“
A mluvil o něm i po postupu do finále: „Sehráli jsme proti sobě spoustu epických bitev. A já jsem pravděpodobně jeho největší fanoušek, vždyť jsem loni otevíral i jeho akademii. Pro nás oba by to bylo něco výjimečného.“
Naposledy spolu tihle spolutvůrci tenisových dějin hráli předloni ve finále turnaje v Basileji, na domácí půdě uspěla švýcarská ikona.
Všichni se těší na další díl. A ať už chtějí, nebo ne, ať už se tomu brání jakkoli, museli to mít v hlavě i jeho potenciální účastníci. Federer už nutný krok udělal. Co Nadal?
