V sobotu ho od 13 hodin čeká v Hlinsku obhajoba mistrovského dresu. „Startoval jsem tady už v roce 2002, kdy jsem poprvé jel mistrák v kategorii do 23 let,“ vzpomíná.
O devět let později, kdy Hlinsko cyklokrosový šampionát hostilo naposledy, na startu chyběl. V prosinci si totiž na Světovém poháru v Heusden-Zolderu zlomil klíček. „A na mistrák jsem pak nejel,“ vzpomíná.
Teď sice přijíždí, ale k optimální formě má obhajující šampion daleko.
Takhle loni Radomír Šimůnek triumfálně projížděl cílem republikového šampionátu v cyklokrosu v Kolíně
Rok v dresu s českou trikolorou jste si asi představoval jinak, že?
Bylo to pro mě hrozně složité. Nejsem typ člověka, který by se ohlížel, holt to bylo takové, jaké to bylo. Začátek roku jsem si přitom užíval, získal jsem první titul a i závěr minulé sezony byl skvělý. Jenže pak přišlo léto, které bylo špatné, stejně jako celá tahle sezona. Představoval jsem si ji úplně jinak, ale prostě se stalo.
Na mistrovský dres jste čekal spoustu let, a když jste se ho konečně dočkal, srazilo vás v létě auto, měl jste zánět žaludku a pak vám spadla činka na nohu. To je až k vzteku.
Někdy je to až kruté, ale ke sportu tyhle problémy patří. Sem tam si za ně můžete sám, ale často je to spíše shoda hloupých náhod, kdy s tím nemůžete vůbec nic dělat a o to těžší to pak je. U mě dobře zafungovala rodina a hodně mi pomohla. Podržela mě v momentech, ve kterých jsem potřeboval a já se o ni mohl krásně opřít.
Na začátku sezony jste mi říkal, že byste do dvou měsíců rád zase doma vyhrával a ve světě konkuroval nejlepším. Jak moc se plán povedlo splnit?
Vlastně nulově. Když jsme spolu domluvili, za tři dny mě čekal první Světový pohár v Evropě. Ale ještě den před ním jsem jel jeden menší závod v Belgii, kde jsem bohužel kolenem narazil do kolíku na trati a v té době začaly další peripetie.
Jak dlouho trvala rekonvalescence?
Měl jsem koleno dlouho nateklé a nemohl jsem pořádně ani trénovat. Byl jsem u několika specialistů, kteří se mi na něj dívali a asi po třech týdnech jsem se konečně na kolo vrátil. Ale s tím nepovedeným létem a dalším třítýdenním výpadkem na přelomu října a listopadu snad ani nejde pomýšlet na to, že bych konkuroval nejlepším cyklokrosařům na světě.
Teď už je koleno v pořádku?
Teď už ano, ale kilometry v nohách chybí. Za to se ale schovávat nebudu.
Přesto, v Jabkenicích jste na začátku prosince vyhrál předposlední závod Českého poháru. Byl alespoň ten pro vás povzbuzením?
Musíme se na ten závod podívat trochu objektivně. V mé aktuální kondici mi nahrával profil i podmínky. Byl to hodně technický závod, ale vítězství je pořád jednou vítězství. Nakoplo mě to zpátky do tvrdého drilu, to jsem potřeboval. Ukázal jsem si, že nepatřím do starého železa, že pořád můžu konkurovat alespoň lidem u nás.
Loni jste před republikovým šampionátem tvrdil, že máte nejlepší formu za posledních pět let. Co letos?
Letos mám nejhorší formu za posledních x let (zasměje se). Ale mistrák je tak specifický závod, že se může stát cokoliv. Podmínky, které tam teď budou panovat, mi trochu nahrávají, ale stejně je tamní trať natolik těžká, že technický um závodníka na ní trochu tratí.
Podle organizátorů má být ale o poznání techničtější než v minulých letech...
To sice ano, ale převýšení zůstalo. Do horních pasáží se pořád musíte vydrápat a je jedno, jestli je to po technické pasáži, nebo po dlouhém výjezdu. I proto je to o dost složitější trať než třeba ta v Jabkenicích, která je rychlá a technická.
Koho vidíte jako největší favority? Michaela Boroše s Adamem Ťoupalíkem?
Asi ano, oba dva jdou od nás asi trochu odskočení. Ale i Kolíňáci v průběhu všech Toi Toi Cupů prokazovali stabilní formu, určitě budou hrát prim. A prvního prosince jsem jel s Emilem Hekelem, který na tom byl taky výborně, tak uvidíme, jak se na sobotu připraví. Stejně to bude o tom, jak se člověk v daný den vyspí a připraví se po psychické stránce.
Vy se na trať pojedete poprvé podívat kdy?
V pátek si ji pojedu projet a pak až v sobotu v závodě.
„Na domácí titul jsem se dlouho těšil, nakonec jsem se dočkal a pak ten dres nemůžu nikde pořádně ukázat. Doteď je mi to líto.“ |
Má být ukrutná zima, v noci až -16 stupňů. Pamatujete si na nějaký závod v takovém mrazu?
V roce 2008 jsme jeli mistrák v Kolíně a přes noc bylo taky -20, -25 stupňů. V den závodu to ale stouplo na -8 a myslím si, že to v sobotu bude podobné, až tak extrémní zima nebude. A jsme taky o spoustu let dál, kdysi byly daleko větší zimy, teď máme lepší materiál, a když podáváte výkon, zahřejete se. Důležité je, aby vám nepromrzly prsty na rukou a na nohou. A když odstartujete, dostanete se do takového transu, že už zimu ani nevnímáte.
Vnímáte to tak, že by případná sobotní výhra celou nepovedenou sezonu smazala?
Určitě, ale pořád ve mně bude převládat pachuť z celé sezony. Měl jsem jeden z nejnádhernějších dresů, kterého jsem mohl v cyklokrosu dosáhnout, ale nemohl jsem ho prezentovat. O to víc mě to mrzí. Na domácí titul jsem se dlouho těšil, nakonec jsem se dočkal a pak ten dres nemůžu nikde pořádně ukázat. Doteď je mi to líto.
Na druhou stranu, kdyby se vám v sobotu povedlo dres obhájit, můžete mu to v příští sezoně vrátit.
Je to tak, ale to je kdyby. Udělám samozřejmě všechno pro to, abych dres udržel, ale zároveň vím, že to bude o hodně těžší než loni.
