Trenér vítkovických florbalisté Radomír Mrázek ale neslavil. "Vůbec se mě to netýkalo, ještě mám nemocenskou. Okamžitě po návratu jsem zalehnul a dodnes se potím. Bohužel jsem oslavy minul," povídal Mrázek.
A jak slavil tým, víte?
Hned po zápase to bylo nejspontánnější. Když jsme přijeli do Ostravy, vyhazovali jsme kluky v jednom zařízení, byli tam skoro celý den. Vím, že ještě v pondělí a úterý se domlouvali na nějakých akcích, takže se vlastně slavilo čtyři dny v kuse.
V Superfinále jste porazili Chodov těsně 4:3. Kdy jste uvěřil, že získáte titul?
Jsou to dva momenty. Vedli jsme o gól, a to je vždycky nahnuté. Ale asi 15 vteřin před koncem jsme dostali balonek z naší poloviny a já už věděl, že soupeř si nic nepřipraví. A předtím už během první třetiny jsem viděl, že kluci chytli dobře tempo, dobře řešili herní situace. Chytil jsem jistotu a snažil ji přenést na kluky. Utkání bylo více méně v naší režii. Udělali jsme sice pár chyb, ale soupeř je nevyužil.
Nestresovalo vás trochu, že těsně před vámi vítkovické družstvo žen Superfinále o gól prohrálo?
Já jejich zápas trochu sledoval a mrzelo mě to. Holky perfektně vyrovnaly, pak měly více ze hry, ale doplatily na nezkušenost. Nedaly šance a dostaly gól po chybě při střídání. Nás to ale nerozptylovalo, věděli jsme, že maximální soustředění je důležité.
Dá se letošní zisk zlata porovnat s rokem 2009, kdy jste také přivedl tým k titulu?
Dá, ale já nechci. Tehdy byl jiný soupeř, v našem týmu zůstalo snad jen pět hráčů. Teď to byl jeden zápas, předtím série. No a my to podruhé zvládli. Ze svého pohledu to beru tak, že první titul zůstane holt první. To byly emoce, nervozita, člověk si to osahával, bylo to neuvěřitelné. Ten druhý titul se dá brát trochu s nadhledem. Je ale třeba brát v úvahu, v jakém zdravotním stavu byl kádr. Tenhle titul je o vůli, vyždímaný z posledních záchvěvů energie. Proto je hodně cenný.
Kdy vám bylo v sezoně nejhůře?
Takový zlomový moment byl ve druhém domácím zápase semifinále. První jsme prohráli, ve druhém jsme dotahovali a dělali zbytečné chyby, až žákovské. A dvě minuty před koncem jsme dostali gól, kterým šla Mladá Boleslav do vedení, a to byl nejkritičtější okamžik. Naštěstí jsme vzápětí při hře v šesti proti pěti vyrovnali a v prodloužení vyhráli. Pak se snad můžu trochu pochválit – byl ten nejvyšší čas něco udělat se sestavou a od té doby jsme byli lepší a Boleslav jsme přehráli.
Překvapil vás tým nebo někdo z něj něčím?
Jsem strašně rád za to, že kluci pochopili, že na sebe musí vzít zodpovědnost. V semifinále i ve finále pochopili, že se nelze schovávat na hřišti a hrát alibisticky. I mladší to vzali za správný konec, tím jsme přehráli třeba i o deset let zkušenější hráče.
V semifinále jste vsadil na gólmana Romana Ciompu, který nahradil Lukáše Součka, a to se ukázalo i jako správná volba pro finále, že?
Pokud bych měl někoho vyzdvihávat, tak právě jeho. Šel do brány v polovině semifinále, částečně i proto, že Lukáš Souček byl zraněný. A Roman to zvládl super. Když si to v hlavě promítnu, neudělal ani jednu chybu, což je neuvěřitelné. Balonky nevyrážel, vše přikryl.
Jak ten tlak snášel?
Je to výborný člověk s hlavou na správném místě. Už dva roky jsme domluvení, že větší prostor dostane Lukáš Souček, a on to perfektně přijal, dělá mu brankářského tatíka. A na hřišti má zkušenosti, dokáže předvídat.
Dá se říct, že se rodí nějaká nová úspěšná vítkovická dynastie?
Nějaké podmínky nejlepším hráčům nabídnou můžeme, ale konkurovat Švýcarům a Švédům víceméně nejde. Tým má perspektivu, pokud zůstane dohromady.
A už víte, jak to bude v příští sezoně? Kdo zůstane, kdo půjde pryč?
Zatím se to vyvíjí velice dobře. Máme jistotu, že se vrátí Pavel Brus a Zdeněk Žák, dobře vypadá i příchod Honzy Jelínka. V záloze jsou dva kluci, které jsme nechávali rozehrát o soutěž níže, jsou to obrovští talenti. Odejde zřejmě Patrik Suchánek do Dahlenu za Milanem Tomašíkem, otazník je u Tomáše Sladkého. On sám ale ví, že je dost starý na to, aby si už zařídil tady nějaké zázemí. V 27 letech umí hrát na centru florbal a umí jazyky. Ale jinou praxi nemá a my mu v tom chceme pomoct.
