Máte za sebou dvě červencová vítězství, v srpnu už jste v Evropském poháru stihla další dvě. Musíte mít asi vynikající formu?
Forma se mě drží už tři měsíce. Pořád čekám, kdy zmizí. (smích) Ale teď v červenci to bylo trochu specifické. Na konci června jsem si při vítězství v závodě Evropského poháru v nizozemském Holtenu při výběhu z vody vykloubila palec na noze, když jsem nakopla stupínek skrytý pod vodou. Následkem byly natažené vazy a naprasklé kloubní pouzdro, pročež jsem nemohla nějakou dobu běhat. Trenér mi proto naordinoval těžký plavecko-cyklisticky blok, po kterém mi výrazně narostla forma v obou těchto disciplínách, a poslední závody jsem rozhodla už před závěrečným během.
Ale určitě to nebude jen díky náhodnému zranění, že?
Mám skvělého trenéra, který mě poslední tři roky vyučuje triatlon krok za krokem bez snahy cokoliv uspěchat. Nejdřív jsem se coby špatná plavkyně a technicky slabá běžkyně učila základní dovednosti těchto dvou sportů. Technicky a tréninkově nejsnazší cyklistika zatím stála a s vynucenou výjimkou tohoto léta stále stojí na vedlejší koleji. V současné době se mohu považovat aspoň za průměrnou plavkyni a dobrou běžkyni, takže už po triatlonové stránce nemám výraznou slabinu.
Je to vaše nejlepší sezona?
Určitě. Jsem trochu jako Alenka za zrcadlem. Letos jsem zatím dokončila devatenáct závodů, z nichž jsem třináct vyhrála a jen jednou jsem nebyla na stupních vítězů - v tomto jednom případě přitom šlo o úspěch největší, když jsem finišovala šestá na mistrovství Evropy v triatlonu v portugalském Lisabonu.
Lidé, co triatlon pravidelně nesledují, by se teď asi ptali, proč nejste v Pekingu. Co byste jim odpověděla?
Že v triatlonu není kvalifikace na OH ani tak o výkonnosti jako o penězích. Kvalifikační období trvá dva roky a vyžaduje cestování po celém světě za závody světového poháru. A Český svaz triatlonu netvoří nominaci na základě letošních výsledků, ale takzvaně za zásluhy. A jelikož jsem v uplynulých dvou letech nepatřila mezi závodníky, jejichž starty na SP svaz alespoň částečně podporoval, rozhodli jsme se s trenérem, že se o nominaci na OH ani nebudeme pokoušet.
Není vám líto, že taková nominační kritéria vám cestu do Pekingu neumožnila?
Teď se asi vyjádřím z pohledu mnoha lidi pohybujících se okolo sportu poněkud kacířsky, ale líto mi to není. Jednak jsem se vzdala možnosti na OH závodit už na začátku celého kvalifikačního cyklu, jednak mi tato čínská olympiáda není vůbec sympatická vzhledem k tématům lidských práv, životního prostředí a dalším věcem tak často propíraných v médiích. Je to samozřejmě do značné míry pohled zvenčí, ale v Číně jsem už třikrát závodila a strávila jsem tam poměrně dlouhou dobu, takže mám pocit, že přesně vím, o čem je řeč.
Budete sledovat svoje kolegy v olympijském závodě?
Určitě. Den před závodem žen budu závodit ve Švýcarsku, kde zůstanu až do pondělní noci, na kterou naši švýcarští přátelé chystají velké veřejné promítání - v soutěži žen totiž nastoupí má švýcarská kamarádka Daniela Ryf, té budu držet palce.
Vy jste letos skončila druhý ročník na fakultě sportovních studií, tudíž máte prázdniny. Užíváte si je i nějak jinak než jenom závoděním?
Ještě tvrdým tréninkem. (smích) Ale samozřejmě mám mnohem víc času a nemusím ani brzy vstávat, takže doháním účasti na různých oslavách a posezeních s přáteli, stihla jsem několik zajímavých filmů, mám víc času na knížky.
