Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Slzy skrývala pod brýlemi. Tak se legenda maratonu loučila s kariérou

Britská vytrvalecká legenda Paula Radcliffeová běžela v Londýně svůj poslední maraton. | foto: Reuters

28 2015
Ve tváři neměla ten obvyklý zarputilý výraz bojovnice, místo toho se víc než 2,5 hodiny usmívala. "Chtěla jsem, aby to trvalo navždy, takové pocity mi budou scházet." Jakkoliv pro ni mohl nedělní den být smutný, ona si ho užívala od první do poslední minuty. Paula Radcliffeová, 41letá světová rekordmanka v maratonu, běžela v Londýně svůj poslední v životě.

„Do toho, Paulo,“ znělo z úst snad všech 750 tisíc diváků v ulicích. Na nábřeží zase visel transparent: Budeme tě postrádat. „Bylo to úžasné, celou dobu,“ říkala nadšená. „Měla jsem na očích brýle, které sloužily jako víko mých emocí. Jsem si jistá, že zakryly několik slz, co mi cestou vyskočily.“

Nad Temží, kde třikrát předtím triumfovala a v roce 2003 doběhla i pro historický zápis, se uzavřela její předlouhá kariéra, kterou jednou prozářily úspěchy, jindy ji však ničily zdravotní patálie, kvůli nimž přišla i o svůj největší sen - medaili z domácí olympiády v Londýně.

Zranění nohy ji tehdy vyautovalo, v slzách závod sledovala u televize, a v té době se i strachovala: A co když už nikdy nebudu moct běhat? Ani ne tři roky po vážné operaci nohy se však znovu na start postavila, ačkoliv i tentokrát se zdálo, že nejsilnějším soupeřem jí znovu bude (kdo jiný?) zdraví.

V tréninku krátce před startem si pochroumala achilovku a pár dnů před startem seděla v parku na lavičce, nohu v kbelíku s ledem a netušila, co bude. „Přijela jsem na start nepřipravená a doufala jsem, že kouzlo Londýnského maratonu mi pomůže,“ doufala. „Ale byla jsem si jistá, že to dokážu.“

Byl to sice její nejpomalejší maraton v životě a do cíle před ní dorazil i běžec v kostýmu pavoučího muže. „Syn Raphael si určitě bude myslet, jak je hustý, že maminku porazil Spiderman,“ smála se. Ale myšlenky na vítězství byly určitě to poslední, co jí přišlo na mysl.

V poslední míli se jen přesvědčovala: Nestarám se o čas. „Chtěla jsem poděkovat co nejvíce lidem.“

A rukou si plácala s davy za zábranou. V cílové rovince zase jednoho z běžců čapla za ruku a takto spolu doběhli až do konce. „Vždycky jsem chtěla maraton finišovat se svým tátou, ale nikdy se mi to nepodařilo. Tak jsem s ním byla aspoň v duchu.“

Minutový potlesk je standardním projevem respektu, ten na oslavu legendy trval 2 hodiny, 36 minut a 55 sekund. Běžela sice o 21 minut pomaleji než je hodnota jejího rekordu, ale i tak svým výkonem splnila limit pro účast na olympijských hrách v Riu 2016.

“I dál budu běhat, ale od teď ze mne bude jen hobby běžkyně,“ odmítla myšlenky na další dřinu ve svých maratonkách. „Už nebudu klást tlak na své tělo, aby se znovu připravilo na závody.“

Tak se za královnou maratonských distancí v neděli zatáhla opona.

Autor:


Témata: Maraton




Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze