Týmového mluvčího Tomáše Hermanna, který už byl na cestě z hotelu do areálu, vrátila masérka Irena Česneková zpátky. "Naštěstí tam zajel," oddechla si Puskarčíková. V buňce počítala minuty.
Vedoucí žena Světového poháru Gabriela Soukalová ji uklidňovala. "To je dobrý, mě se to stává furt. Mám tady ještě jedny boty, jestli chceš půjčit."
Naposledy před týdnem nejlepší česká biatlonistka zapomněla zbraň před vytrvalostním závodem. Jakoby se "syndrom Soukalová" šířil napříč ženským týmem.
Stres, jak stihne test lyží a nástřel, narůstal. Puskarčíková na moment zapřemýšlela o botách Soukalové, byť by byly o číslo větší, než jaké sama nosí. "Trošku bych plandala, ale naštěstí přivezli ty moje."
Při závodech se jí nikdy nic podobného nestalo. "A doufám, že už se to nikdy opakovat nebude."
Když stres opadl, došlo na další krušné momenty. Na tratích se trápila. "Dost těžké to bylo," přiznala 52. biatlonistka v cíli sprintu. V posledním kole navíc ještě nepříjemně spadla na záda. "V pravotočivé zatáčce nahoru mi podjely lyže."
Že se vám to zdá dost smůly na jeden den? Kdepak! Ještě jedna krušná chvilka nastala v českém zázemí. Soukalová si po dojetí do cíle opřela lyže o buňku. "Chtěla jsem je donést servismanům, aby je mohli napustit parafínem. Ale vylezu ven a tam nic nebylo. Byla jsem z toho překvapená, myslela jsem si, já hlava děravá, zase jsem je odnesla někam mimo," smála se "žena ve žlutém".
Prohledala celou buňku. Nenašla je, omylem se na nich totiž byla vyjet - Puskarčíková. „Všichni mi říkali, že to zapomínání je nakažlivé. Ale jsem ráda, že se alespoň ty lyže našly. To by už té smůly bylo až moc," smála se Soukalová, ve čtvrtečním sprintu diskvalifikovaná.
