"Až na ten konec to v Pfarrkirchenu dopadlo velmi dobře," povzdychl si závodník z Karlových Varů.
Co se v malém finále přihodilo?
"V přemíře snahy semi po startu motorka zvedla na zadní kolo, musel jsem to korigovat, což samozřejmě ubere z rychlosti. Do první zatáčky jsem najížděl šestý a na stejné pozici jsem zůstal až do konce. Štvě mě to, ale nějak zvlášť smutný z toho nejsem, to je sport. Ale na finále určitě bylo, protože do B finále jsem postoupil jako třetí," vysvětloval Pták.
Radost mu na oválu v Bavorsku udělala třeba třetí jízda. Nejen proto, že v ní obsadil třetí místo, stejně jako v jízdě první a čtvrté, ale těšila ho skutečnost, že dva okruhy na oválu kroužil před domácím Gerdem Riisem.
"To je totiž několikanásobný mistr světa," pyšnil se Pták dílčím skalpem. "Je to skutečné eso dlouhé dráhy, navíc se s ním nemůžeme měřit technikou. Po výjezdu ze zatáčky mě Riis předjel na motor, ale i tak to byl z naší strany heroický výkon," říkal Jaroslav Pták.
V Pfarrkirchenu mu seděla těžká mokrá, ale výborně připravená trať. "Řekl bych, že byla ještě rychlejší než za sucha. Takové podmínky mi nedělají problémy, jenže to v téhle společnosti nikomu. Nikdo lepší už na světě nejezdí."
Za dva týdny se závodník z Karlových Varů ukáže v Mariánských Lázních na domácím šampionátu, bude jedním ze spolufavoritů. Do té doby ho rozhodně čeká repase motorů.
"Když vydrží, tak jeden závod, nějakých dvacet kilometrů," jehož realizační tým se v Pfarrkirchenu rozrostl o jednoho člověka. Na dva.
"Táta se mnou jezdí všude, teď nám ještě pomáhal Jiří Kocourek, bývalý závodník z Mariánských Lázní. Odvedli výbornou práci, v dešti to neměli jednoduché. Přitom jim za to ani nemůžu nic dát, jen jim poděkovat," chválil Pták činnost mechaniků.