Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rok plný změn. Teď chce krásná tyčkařka Ptáčníková opět i krásně skákat

Tyčkařka Jiřina Ptáčníková | foto: Reuters

13 2015
„Klidně bych se s někým rozdělila,“ komentuje svoji svalnatou postavu nejlepší česká tyčkařka, která zažila rok plný změn. Jiřina Ptáčníková si loni v hale vybojovala cenné stříbro na mistrovství světa v Sopotech, ale pak se v létě trápila s technikou. Teď vstupuje do sezony nejen se staronovým jménem, novým trenérem, ale i s novými ambicemi skákat dobře. A skákat opět s radostí.

Říkala jste, že vás skákání přes zimu začalo opět bavit. Těšíte se tedy teď na závodění?
Těším se. Myslím, že jsme se s trenérem Pavlem Slukou vydali určitým směrem a každým tréninkem přicházíme na nové věci, které mi vyhovují a pomáhají mi skákat jistěji. Ujišťuji se, že jsme na dobré cestě a baví mě to. Baví mě, že trenér pořád hledá nové věci, inovace v tréninku, aby mně motivoval.

Kde si ty nové věci teď nejdřív otestujete?
Příští čtvrtek závodím ve Stockholmu, takže takový větší mítink. Myslím si, že už bych mohla být připravená na trochu lepší výkon. Pořád jsme s trenérem tak nějak hledali - například správné tyče, a taky rozběh jsem neměla ještě úplně závodní. Byl trochu kratší. Takže ve Stockholmu už to bude naostro a i konkurence bude větší.

Kromě techniky s trenérem Slukou trénujete stále i s tatínkem Františkem Ptáčníkem?
Přesně tak. Líbí se mi, že táta je teď i na každém technickém tréninku. Není to jen o tom, že bych s tátou jela jenom běhat a pak s Pavlem jen skákat. Oba jsou na stejné vlně.

Jak dlouho s novým trenérem spolupracujete?
S bývalým trenérem Lubenským jsme definitivně ukončili spolupráci někdy v listopadu. S novým rokem začalo úplně všechno odznova a doufám, že to bude stát za to.

Čemu se teď v přípravě hlavně věnujete? Pilujete techniku, nebo mají přednost kondiční tréninky?
Není to ani tak o tom pilování, jako o znovuobjevování techniky. I loni jsem skákala technicky dobře, ale pak přišel nějaký zkrat a v létě jsem prostě měla v hlavě blok. Najednou jsem nevěděla, co mám na tyči dělat. Takže se spíš postupně snažíme najít to, jak to znovu do hlavy dostat.

Fotogalerie

Nezkoušíte žádné nové cviky, nelámete rekordy v posilovně?
Já na to moc nejsem. Sama o sobě mám hodně velký vršek a ještě kdybych ho podporovala takovými cviky... To spíš po sezoně vždy nějak zablbneme a hecujeme se. Asi tak třináct shybů jsem udělala. Když si dám třicet kliků, neudělá mi to vůbec nic. Tím, že skáču, tak posiluju vršek těla a aniž bych nějak chtěla, tak ho mám silný.

Jak tedy cvičíte speciální tyčkařskou techniku?
Speciální cviky jsou spíš kotouly přes lať a na hrazdě. S technikou se snažíme víc hrát a nelámat to zbytečně přes koleno. Jsou to takové maličkosti, ale pomáhá mi to.

I váš partner Jan Kudlička je tyčkař, takže se připravujete společně?
Jak to vyjde. Třeba na gymnastiku chodím s ním. Trenér Patera se mě tam vždy chytne a je rád, že se může vyřádit na někom, kdo gymnastiku neumí. Ale není to tak, že bychom vyloženě spolu trénovali. On má svého trenéra a já svého, spíš si jenom pomáháme.

Radí vám, co případně vylepšit, co udělat jinak?
Jasně. Snaží se mi poradit a já jsem ráda, když přijdu z tréninku a ukážu mu, jak jsem skákala a on mi k tomu řekne svůj názor.

Takže on je taky jednou z těch nových motivací?
Hodně velká motivace.

Je další vaší motivací i halové mistrovství Evropy doma v Praze?
Samozřejmě, že bych se chtěla doma předvést v co nejlepším světle, ale muselo by mě tělo začít poslouchat. Vrchol přijde až v létě.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze