Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Prý jsem blázen, směje se pětasedmdesátiletý skokan na lyžích

František Švehla, 75letý skokan na lyžích | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

22 2010
Ani v téměř 75 letech se František Švehla ze Zadova nebojí vylézt na skokanský můstek. Co víc: nebojí se z něj ani skočit! "Člověk hlavně nesmí mít na můstku strach. A samozřejmě musí umět alespoň trochu lyžovat," říká s úsměvem Švehla.

Sám se poprvé na skokanský můstek postavil v roce 1948 v Plzni, bylo mu tehdy 13 let. "Domluvili jsme se s klukama ze školy, že to půjdeme zkusit. Rozlámal jsem hned dvoje lyže – své staré sjezdovky a tátovy. Pak už ale žádné," vzpomíná důchodce.

Od té doby absolvoval stovky závodů, republikových šampionátů či krajských přeborů. V roce 1976 přešel mezi veterány a teď je v kategorii 60 až 100 let. "Většinou nás závodí tak osm," tvrdí Švehla, který je v Česku vůbec nejstarším skokanem. "Žena říká, že jsem blázen, že v tolika letech na lyže ještě lezu."

Švehla poznal svou manželku díky lyžím. On byl skokan, ona běžkyně. Ale seznámili se na sjezdovce.

"Když jsem šel jednou za ní na rande, tak jsem měl odřený obličej, jak jsem po doskoku padl na namrzlý sníh. Ale žena od začátku věděla, že mě skákání baví."

Švehla pronikl do juniorské reprezentace, mezi muži se však neprosadil. Osobní rekord předvedl v roce 1955 ve Špindlerově Mlýně – 75 metrů. Výraznějších úspěchů se dočkal ve veteránech: v roce 2002 byl na mistrovství světa dvakrát třetí. Doma má slušnou zásobu diplomů i medailí.

"Na velkém můstku máte nájezdovou rychlost kolem devadesáti kilometrů v hodině, to už je slušný fofr," vysvětluje Švehla. Ve veteránech samozřejmě jsou rychlosti nižší, stejně jako můstky, ze kterých se závodníci na dlouhých lyžích pouštějí dolů.

Na skokanské můstky na Zadově vidí Švehla i přímo ze svého domu. Vzpomíná, jak se v 70. letech stavěly. Teď ho mrzí, že jsou zavřené. Chátrají už 14 let. Kdyby byly přístupné, hned by si na nich s chutí zatrénoval. Takhle skáče vždy až před samotnými závody.

"V březnu mě čeká jeden v Harrachově, tak budu trénovat až tam. Tady si jen občas zajdu zalyžovat na kopec," vysvětluje.

Ačkoli už mu bude 75 let a loni si při pádu ošklivě vykloubil rameno, skákat hodlá dál. "Na mistrovství s námi jezdí jeden Fin, který je starší než já. Pro něj je nejhorší, jak se musí ohnout, aby si obul boty. Pak už to jde," směje se Švehla, vyučený soustružník.

Byť je v důchodu, přivydělává si jako pomocník v nedalekém penzionu Kateřiny Neumannové. Skokanské umění dál nepředává, i když má dva vnuky. Ani jeden z nich ale po dědečkovi nebude. "Baví je prkno – snowboard. Na lyže se nepostaví, nebaví je to," krčí rameny Švehla.
Sám se však na lyže postaví vždy rád.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze