"Nechci tvrdit, že jsem světová jednička. Vždyť jsem ještě nevyhrál grandslamový turnaj a nemohu se rovnat Agassimu nebo Samprasovi. Řekněme raději, že momentálně vedu závod o první žebříčkové místo," zůstal Norman skromný v začátku French Open, kde je nasazen podle starého žebříčkového systému jako trojka.
Posledním Švédem, který vyhrál v Paříži, byl před dvanácti lety Mats Wilander. Norman však v začátcích pokukoval po klidu Björna Borga a stylu Stefana Edberga. Oba vzory však zavrhl.
"Nejsem typický Švéd. Jsem horkokrevný," vykládal Norman. "Také s útočným tenisem a la Edberg jsem to daleko nedotáhl, raději hraju agresivně odzadu. Napodobovat idoly, to nefungovalo, tak jsem zkusil být Magnus Norman a začal jsem vyhrávat." Před třemi lety na své 21. narozeniny porazil Norman ve třetím pařížském kole Samprase. Dostal se do finále halového turnaje v Ostravě a ve Wimbledonu udolal Chorvata Ivaniševiče 14:12 v pátém setu. Tady se prvně projevila arytmie, kterou měla i Normanova matka, reprezentační plavkyně.
Koncem roku 1997 musel tenista na operaci, po níž je prý srdce už v normálu. Loni vyhrál pět turnajů ATP, stejně jako Agassi a Sampras.
"Mohu trénovat, jak chci. Každý, kdo na sobě dělá, má šanci. Mým vzorem byl Jim Courier, ve své době největší dříč. Stejně jako on nejsem velký talent, ale pracuju na sobě, co nejvíc mohu," říká Norman, jehož denní rutina vypadá takto: půl hodiny běhu, dvě hodiny tenisu, tři čtvrtě hodiny posilování, přestávka na oběd, dvě hodiny tenisu a hodina fyzičky. "Večer bývám mrtvý, ale spokojený, že jsem nepromarnil čas," dodává Švéd.
Vynachválit si ho nemůže kouč Fredrik Rosenberg: "Magnus neskončí trénink ani o minutu dřív.
Nedá se zastavit. Je těžké ho přesvědčit, aby si někdy odpočinul."
Posledním Švédem, který vyhrál v Paříži, byl před dvanácti lety Mats Wilander. Norman však v začátcích pokukoval po klidu Björna Borga a stylu Stefana Edberga. Oba vzory však zavrhl.
"Nejsem typický Švéd. Jsem horkokrevný," vykládal Norman. "Také s útočným tenisem a la Edberg jsem to daleko nedotáhl, raději hraju agresivně odzadu. Napodobovat idoly, to nefungovalo, tak jsem zkusil být Magnus Norman a začal jsem vyhrávat." Před třemi lety na své 21. narozeniny porazil Norman ve třetím pařížském kole Samprase. Dostal se do finále halového turnaje v Ostravě a ve Wimbledonu udolal Chorvata Ivaniševiče 14:12 v pátém setu. Tady se prvně projevila arytmie, kterou měla i Normanova matka, reprezentační plavkyně.
Koncem roku 1997 musel tenista na operaci, po níž je prý srdce už v normálu. Loni vyhrál pět turnajů ATP, stejně jako Agassi a Sampras.
"Mohu trénovat, jak chci. Každý, kdo na sobě dělá, má šanci. Mým vzorem byl Jim Courier, ve své době největší dříč. Stejně jako on nejsem velký talent, ale pracuju na sobě, co nejvíc mohu," říká Norman, jehož denní rutina vypadá takto: půl hodiny běhu, dvě hodiny tenisu, tři čtvrtě hodiny posilování, přestávka na oběd, dvě hodiny tenisu a hodina fyzičky. "Večer bývám mrtvý, ale spokojený, že jsem nepromarnil čas," dodává Švéd.
Vynachválit si ho nemůže kouč Fredrik Rosenberg: "Magnus neskončí trénink ani o minutu dřív.
Nedá se zastavit. Je těžké ho přesvědčit, aby si někdy odpočinul."
