Musíte být hodně zklamaná, Ukrajince Perebijnisové jste podlehla až 9:11 ve třetím setu.
Strašně mě to mrzí. Udělala jsem pár zbytečných chyb a na konci už jsem sotva chodila.
Co se vám stalo?
Chytaly mě křeče do obou nohou. Ve třetím setu už jsem si ani nesedala na lavičku, protože bych nevstala. A po zápase na mě doktor nasypal kila ledu.
Prohrávala jste 4:6, 2:5, odvracela jste mečboly, ale nakonec jste i vedla 8:7 ve třetím setu.
A podávala jsem na vítězství, já vím. To byla chyba, asi jsem se moc uklidnila. Myslela jsem si, že je výhra hodně blízko.
Ale z premiéry na grandslamovém turnaji nemusíte mít úplně špatný pocit.
Vůbec ne, hrála jsem dobře. Nemůžu se sice rovnat s Williamsovými, ale s mnoha dalšími už ano.
Něco vám však chybí, nebo spíš přebývá. V televizi by při vašem zápase museli stále pípat. Tolik neslušných slov...
Škodí mi to, já vím. Když prohrávám, začnu si povídat.
Povídat? Spíš křičet!
Tak dobře. Rozčílím se, a pak zbytečně zkazím tři míče. Ale už to není tak hrozné jako dřív.
Slíbila jste, že už letos nerozbijete žádnou raketu. Držíte slovo?
No... Jednu jsem vzteky zlomila před dvěma týdny v Itálii. Ale teď už se vážně polepším (smích).
