Když vyrůstáte v losangelské čtvrti South Central, zářivá budoucnost před vámi neleží na ulici. Věříte, že vás nezasáhne zbloudilá kulka při přestřelce místních gangů. A taky věříte, že si někdo všimne vašeho talentu. Hudebního, nebo sportovního.
z dějin MSPříběhy z historie mistrovství světa basketbalistek: 1. díl: Šampionát 1967 v Československu 2. díl: Osudy trojnásobné mistryně světa a sovětské obryně Uljany Semjonovové 3. díl: Nejkrásnější mistrovství. Stříbro pro ČSSR v roce 1971 4. díl: Osudy americké hvězdy Cynthie Cooperové (dnes) 5. díl: Jak Australanky otřásly nadvládou dua Rusko - USA (vyjde 24. září.) |
Malá dívka nejprve před realitou v podobě otce, který pláchl od osmi dětí a manželky s rakovinou prsu, utíkala po atletickém oválu. Její rychlosti si ale všiml trenér basketbalového týmu Locke High School. A v tu chvíli se začala rodit šampionka.
Talentovaná rozehrávačka už v posledním roce na střední škole střílela v průměru 31 bodů na zápas a vysloužila si ocenění pro losangelskou hráčku roku. A taky stipendium na prestižní University of Southern California.
Skvostný tým kolem Cooperové, Cheryl Millerové a dvojčat Pam a Pauly McGeeových pak dvakrát kraloval soutěži NCAA.
Právě tehdy se začíná rodit tým, který ukončí dominanci basketbalistek Sovětského svazu a zahájí dominanci novou. Dominanci Spojených států.
V roce 1988 padnou Sovětky na olympijských hrách v Soulu, o dva roky později na mistrovství světa v Malajsii. Pokaždé je pokoří Američanky vedené bleskurychlou střelkyní, která provokuje soupeřky. Na tričko si napíše: Don´t Mess with the USA. Nezahrávejte si se Spojenými státy.
Cynthia Cooperová na olympijských hrách v Soulu
Za slávu Ameriky Cooperová hraje, ale pro peníze dlouho jezdí do Evropy. Z jedenácti sezon za Atlantikem působila rovných deset v Itálii. A z toho osmkrát se stala nejlepší střelkyní ligy, tehdy nejlepší na starém kontinentu.
Ve čtyřiatřiceti letech se pak Cooperová namísto konce kariéry chopila nové výzvy. Stát u zrodu ženské NBA, soutěže, která měla zpečetit americké kralování.
Psal se tehdy rok 1997 a Cynthii Cooperovou si vyhlédl tým Houston Comets. Stejně jako Sheryl Swoopesovou, mladičkou Tinu Thompsonovou anebo brazilskou rozehrávačkou Janeth Arcainovou.
Společenství hvězd pak kralovalo čtyři roky v řadě. Velezkušená Cooperová v něm byla první mezi rovnými. Dvakrát byla nejužitečnější hráčkou v základní části, čtyřikrát ve finále. To ona stanovovala střelecké rekordy.
Cynthia Cooperová, bývalá americká basketbalistka a olympijská šampionka, vstoupila v roce 2010 do basketbalové Síně slávy.
Po čtyřech sezonách se s WNBA rozloučila. Pověsti ženského Michaela Jordana ale dostála i svým nečekaným návratem na palubovku. Bylo jí čtyřicet, když ještě na čtyři zápasy oblékla dres Houstonu.
Kolem WNBA se Cooperová točí dodnes. Méně úspěšně jako trenérka, úspěšněji jako televizní spolukomentátorka. A nejúspěšněji jako inspirátorka. To ona přivedla k basketbalu tisíce amerických dívek. To jí patří drobný dílek z každé americké medaile. A ještě dlouho patřit bude.
