Přípravu na zdolání Kančendžengy zahrnovalo i statistické zpracování úspěšných výstupů v jejich pětapadesátileté historii - jeho výsledky se nakonec od skutečnosti lišily. "Měli jsme zjištěno nejpříhodnější období pro útok na vrchol. Bohužel to nevyšlo asi tak o čtyři dny. Když byly dobré podmínky, ještě jsme tvrdě pracovali na hoře," připomněl Šimůnek dny příprav před prvním pokusem o zdolání vrcholu, jimiž byly 8. a 9. říjen.
"Potom už to nešlo. Ještě jednou jsme se odhodlali, ale zase nás to sfouklo. Výstup probíhal jihozápadní stěnou a byli jsme přímo na ráně," vyprávěl šéf výpravy. Expedici se podařilo vybudovat tři výškové tábory, cestu do čtvrtého při úvodním pokusu o zdolání vrcholu musela zhruba v polovině vzdát. "Někdo to tam má připravené na jaro," řekl Radek
Jaroš.
"V trojce jsme navíc museli nechat stan. Nedokázali jsme ho prostě vykopat a vyřezat z ledu. První jsme vydolovali, ale zničili jsme ho při tom," přiblížil arktické podmínky na Kančendženze Jaroš. Podle odhadů nechala výprava na hoře v lanech a dalším vybavení zhruba 100 000 korun.
Nad smutkem z nezdařeného výstupu převládlo u členů výpravy uspokojení nad tím, že expedici přežili ve zdraví. "Tuhle horu nechce pokoušet mnoho lidí. Spousta lidí se z ní nevrátila a především kvůli počasí je na ní velmi nejistý výsledek," vysvětlila jediná žena ve výpravě Soňa Vomáčková. "Kdybychom vylezli všude hned napoprvé, začalo by to být podezřelé," usmíval se Šimůnek a připomněl předchozí zdařilé expedice na Makalu a Lhoce.
