Kletba titulních stran dostihla také ji. Kdo se v Tegu ocitne na titulu každodenního časopisu s programem mistrovství světa, ten je proklet - a prohrává.
Nejprve v sobotu tyčkař Hooker. Neskočil základ.
V neděli sprinter Bolt. Ulil start.
V pondělí překážkář Robles. Diskvalifikovali ho z 1. místa.
A v úterý Isinbajevová...
Řev ochozů ji vítal před prvním pokusem. Smála se, přiložila prst k ústům, skočila 465 centimetrů. Pak už bylo všechno jen špatně. "Jsem smutná," řekla. "Pro šesté místo jsem sem nepřijela."
Rok a půl nezávodila na vrcholné akci. Ani předtím už nebyla neporazitelná. Přesto letos tvrdila: "Stále jsem nejlepší tyčkařkou světa, o tom není sporu."
Překonala 27 světových rekordů a stala se Boltem v sukních, nejlépe placenou atletkou historie. Čínská oděvní firma Li Ning ji předloni přetáhla od Adidasu nabídkou pětileté smlouvy, díky níž dostává 1,5 milionu dolarů ročně - o 250 tisíc víc než jiný klient Li Ninga, basketbalista Shaquille O’Neal!
Za mítinky brala startovné až 50 tisíc dolarů. "Během její pauzy kleslo jen nepatrně,“ říká atletický manažer Alfons Juck. "Pro organizátory je stále velkým jménem. Jen se projděte Prahou a ptejte se lidí, jakou zahraniční atletku znají. Neřeknou vám Jeterová (vítězka stovky). Možná řeknou Isinbajevová."
Jen kvůli ní se z přehlížené ženské tyče stal trhák. Pochopila, co musí. Usilovně si vyráběla charizma, angažovala mediální poradce, imagemakery, proměnila stadiony ve své divadelní jeviště. Letos navrch přibrala nového manažera, který se věnuje jen a jen jí, amerického právníka Karla Stitha.
Celou pětiletku vládla tyči v hávu carevny, než přišel krach na šampionátu v Berlíně 2009. Neskočila základ. Ani z halového šampionátu v Dauhá 2010 nevezla medaili! Byla vyhořelá.
"Při závodech jsem si najednou připadala jako při tréninku, ani jsem se na ně netěšila. Byla jsem prázdná, bez chuti a ten pocit mě neopouštěl."
Záhy začala tyč nenávidět. "Nejsem stroj. A i kdybych byla, i stroje potřebují servisní opravy, aby fungovaly dál," říkala. Ona se rozhodla seřídit samu sebe v roce 2010, naordinovala si roční pauzu.
Žádná tyč, žádný sport. Diskotéky, klábosení s přáteli, jídlo a nadváha. Chvíli dokonce přemýšlela, že kariéru ukončí. Ale přišla na to, že by se bez závodů nudila. "Po čase jsem začala závidět atletům, kteří se vraceli upocení z tréninků."
Jiskra byla opět zažehnuta. Zatelefonovala někdejšímu kouči Jevgeniji Trofimovovi: "Vezmete mě zpět, na poslední tři roky?" Po mistrovství světa v Moskvě 2013 skončí a bude mít děti. Tak si to naplánovala. Do té doby si umanula, že bude zase jen vítězit.
Suverénkou tyče se však znovu nestala. Letos vyhrála Diamantovou ligu ve Stockholmu, ale také neskočila základ v Lignanu. A v Tegu prohrála znovu.
Zase se modlila před skoky, mávala divákům, koulela po všech svýma obrovskýma modrýma očima. Jenže i to její divadlo jako by tentokrát postrádalo na přesvědčivosti.
"Moje fyzická kondice byla dobrá, zato tyče měkké. Ale to je o. k., vyhraju olympiádu," snažila se nabudit dojem sebevědomé ženy.
"Uznáte, že jsou už soupeřky lepší než vy?" dostala pak otázku.
"Ne!" opáčila rezolutně. "Kolik že to skáčou? 485? Já mám osobní rekord 506."
