Můžeme všechny zápasy ve skupině vyhrát, ale i prohrát. Tohle říkal český trenér Jozef Chovanec před mistrovstvím Evropy. Chovancův názor naprosto sedí. Stačí se podívat na včerejší zápas, který dokázal obě možnosti. První poločas prožívá Chovancova jedenáctka děsivé chvíle v "oranžovém pekle". Jedenáct tisíc českých fanoušků za jednou z branek drží tým nahoře ustavičným skandováním. Teprve ve 40. minutě zkusí kapitán Němec vystřelit na nizozemskou branku. A pak si mužstva prohodí strany a rovněž jako by si přelila energii. Najednou jsou suverénně lepší čeští reprezentanti a mnohem blíže vytouženému gólu. Vypadá to nadějně, ale hup na druhou stranu. Němec lehce zatahá za dres a všechno je pryč. Penalta a gól. Fotbal je krutý. Rozhodují drobné chybičky, zlomky štěstí v soubojích, a jak se k čemu postaví rozhodčí. Včera to rozhodující zůstalo na straně Nizozemců. Když zápas skončil, šel se kapitán Jiří Němec pozdravit s rozhodčími. Oběma pomezním podal ruku, ne však hlavnímu Collinovi. Zlobil se, vztekle trhal rukama. Není třeba mu zazlívat, hráči prožili muka. Teď je ale potřeba unést krutou porážku, možná nespravedlivou. Nic není ztraceno. Fotbal je opravdu tak vyrovnaný, že jak říká dnes kdejaký fotbalový expert, každý může porazit každého. Na řadě jsou Francouzi a Dánové.
12. června 2000
