Stát se policistou, bylo jeho plánem B nebo-li náhradním řešením pro případ, kdyby se s jeho cyklistickou kariérou něco zvrtlo. „Nemínil jsem všechno vsadit jen na kartu profipeloton,“ vyprávěl. „Znám jezdce, kteří to takhle udělali, potom se po třicítce ocitli bez smlouvy a najednou nevěděli, co dál.“
Proto trénoval, závodil, ale současně také navštěvoval v Erfurtu policejní akademii. Při výcviku a praktických cvičeních tu absolvoval i dvanáctihodinové noční směny. Jindy na křižovatce reguloval dopravu, kontroloval u řidičů zapnuté pásy, pokutoval je za příliš vysokou rychlost. Jednou dokonce asistoval u smrtelné nehody. „To byla zkušenost na celý život. Práce u policie mi hodně rozšířila obzory.“
V sezoně 2011 měl v pouhých 21 letech smlouvu v prvodivizním týmu HTC. V témže roce složil závěrečné zkoušky na akademii, požádal o dočasné zproštění z policejní služby do roku 2016 - a přestoupil do tehdy druhodivizní stáje Skil Shimano.
„Proč jdeš o úroveň níž?“ nechápali tehdy mnozí jeho přátelé.
Dnes, už coby cyklistická hvězda, Degenkolb tvrdí: „Šlo o nejlepší krok, jaký jsem v kariéře udělal.“
Mladý tým, který postupně měnil názvy až k dnešnímu Giant Alpecin, se brzy prokousal mezi prvodivizní stáje, ale především: jeho jezdci a štáb vytvořili skvělou partu.
„Společně jsme vyrůstali a společně pět let pracovali, abychom se nakonec ocitli až tady,“ vyprávěl Degenkolb v neděli večer s dlažební kostkou pro šampiona Paříž-Roubaix. „Dnešní vítězství sdílíme společně. Je stejně tak mé jako celého týmu, od kouče přes mé kolegy až k řidiči autobusu.“
Když před pěti lety do Skil Shimana přicházel, do dotazníku pro média napsal: „Můj největší sportovní sen: Vyhrát Paříž-Roubaix.“
Už loni se na Pekle Severu prosadil a za uniknuvším Nikim Terpstrou ovládl spurt skupiny, usilující o druhé místo.
„Co ještě potřebujete pro vítězství v Roubaix?“ ptal jsem se jej potom v září při Vueltě, kde oblékal zelený dres krále sprinterů.
„Zbavit se Nikiho Terpstry,“ zasmál se tehdy. „Ne, vážně, věřím že potřebuji jen čas. Každým rokem můj motor roste. Za dva nebo tři roky bych mohl mít nejvíc koňské síly - a třeba se na mě štěstí usměje.“
Netrvalo to ani dva, ani tři roky. Stalo se to už nyní.
„Je pekelně dobrý,“ velebí Degenkolba v titulku list Frankfurter Zeitung.
„Peklo jako sen,“ připomíná jeho splněný sen deník Le Figaro. A list L´Equipe sděluje: „Německo našlo svého nového hrdinu.“
Celou zimu, během dřiny na vysokohorských kempech, údajně myslel právě na kostky na pouti do Roubaix. „Mnohokrát jsem si pouštěl video z minulého ročníku a kladl sám sobě otázku: Co bych příště mohl udělat lépe?“
V neděli, deset kilometrů před cílem, se potom vydal stíhat vedoucí duo Lampaert-van Avarmaet. „Kdybych čekal ještě déle, asi by můj výsledek nebyl lepší než loni. Vycítil jsem: To je ten správný moment. Věřil jsem, že mi ještě něco v nádrži zbylo. Byl to útok ve stylu všechno nebo nic.“
Dojel uprchlíky a přestože posléze dostihli vedoucí skupinu i Zdeněk Štybar a tři další cyklisté, se všemi si ve spurtu poradil.
ZÁVĚREČNÝ SPURT. Pro triumf v závodě Paříž-Roubaix šlape John Degenkolb, hned za ním je Zdeněk Štybar.
Po pěti letech, co jezdí na Peklo severu, se už naučil, co si tento závod žádá. „Roubaix je tvrdé. Všechno se vám musí sejít. A tohle bylo první Roubaix, kdy jsem neměl žádné problémy. Při předchozích startech mě postihl pád nebo defekt. Loni mi spadl řetěz. Ale abyste tady vyhráli, potřebujete perfektně fungující kolo, musíte být mentálně připravení a mít fyzičku na vysoké úrovni.“
Letos už ovládl hned první z pěti Monumentů sezony, březnové Milán-San Remo. „Mezi San Remem a Roubaix pak následuje dlouhé období,“ připomněl. „Ale jakmile v sobě jednou zapnete klasikářský mód, neustále se jen přepínáte: závod, regenerace, závod, regenerace.“
Nyní je tedy John Degenkolb třetím cyklistou historie, jenž vyhrál v jediné sezoně San Remo i Roubaix.
„Dva monumenty!“ rozzáří se. „Tohle double pro mě znamená tak mnoho. Nenacházím slov, abych popsal, jak se cítím. Mohu teď relaxovat, mohu si lehnout, naplno si užít pár dnů. Jsem vítěz Paříž-Roubaix. To je tak vzrušující!“
Nejbližší úkol, který si vytyčil, navíc může plnit u sebe doma.
„Musím najít poličku na trofej z Roubaix. Což nebude vůbec jednoduché. Ta kostka je pořádně těžká.“
