Podepsal jste dlouhodobý kontrakt s cílem hrát v roce 2008 na olympijském turnaji. Uvažujete o radikální změně kádru a budování nového týmu s dlouhou perspektivou?
Plánovat něco takového už dnes by bylo hodně odvážné. Na posledních olympijských hrách se do nejlepší čtyřky probojovaly týmy s hráčským průměrem těsně pod třicet let. To nám ukazuje cestu, kterou bychom se měli vydat. Pro start na olympijském turnaji potřebujete volejbalisty s dostatkem zkušeností. Ideální je mít nějaký mix zkušených hráčů s mladými, kteří dokáží hrát bez zábran. Ale ty musíme nejdříve najít a zapracovat je do týmu. Tak jako se to povedlo Srbsku, kde měli dobré mužstvo, ale až příchod Miljkoviče je dostal do absolutní světové špičky.
Anketu Volejbalista roku 2005 vyhrál Michal Rak před Martinem Léblem a Jakubem Novotným. Kdo je pro vás osobně momentálně nejlepším českým hráčem?
Nesledoval jsem Čechy nijak pravidelně, abych mohl říci jedno jméno. Ve dvou zápasech Ligy mistrů jsem ne dávno viděl Jakuba Novotného a musím říct, že zahrál nad moje očekávání velmi dobře. Ale ze dvou zápasů nemohu dělat žádné závěry. Spíš mě překvapuje, že anketu vyhrál středový hráč. To mi přijde hodně ojedinělé, protože v jiných zemích obvykle vítězí univerzálové nebo přihrávající smečaři. To jsou hráči, kteří by měli rozhodovat zápasy.
|
19.01.2006 16:36 - P r a h a - Za postup na mistrovství Evropy a výrazný úspěch na světovém šampionátu smluvně ručí nový trenér českých volejbalistů Igor Prieložný. V tříletém kontraktu, který dnes podepsal, má jasně stanovené postupné cíle, přes něž by měl s týmem dojít až na olympiádu v Pekingu. "S vysokými cíli se ztotožňuji, nechci jen na mistrovství světa hrát o šestnácté místo," řekl kouč. |
Jenže blokař se dá taktickou hrou eliminovat. Když jsem před lety hrál proti Léblovi v Lize mistrů, tak jsme při jeho pobytu na síti extrémně riskovali podání, čímž jsme ho vyřadili ze hry. Když není dobře přihráno, tak blokař nemůže útočit.
Takže budete hledat českého Miljkoviče, bezchybného univerzála?
Konkurence na tomto místě je v českém volejbale hodně velká, všichni hrají na srovnatelné úrovni, ale nikdo není absolutní špičkou. Mužstvu chybí hráč, který by v anketě vyhrál ne o devět bodů, ale na celé čáře. Lídr, který nad všemi vyčnívá a za kterým ostatní půjdou na hřišti i mimo něj. Takový vůdce potom dostane celý tým zase o krok dál.
Jak chcete nové hráče hledat?
Hodně sázím na spolupráci s českými trenéry, se kterými jsem už z dřívějška v kontaktu. Když se tu mohl objevit takový Štokr, který odešel rovnou do italské první ligy, tak v extralize mohl být ještě někdo další. Určitě je kde brát, potenciál je veliký.
Jste už třetí zahraniční trenér české reprezentace, ti dva před vámi příliš neuspěli, neobáváte se velkého tlaku?
Přišel jsem dělat reprezentačního trenéra v zemi s velkou tradicí, je logické, že budu pod tlakem. Jsem na to připraven, u reprezentací jsem už pracoval a pod tlakem jsem byl i v Německu nebo Polsku.
Argentinec Velasco byl na české poměry až příliš striktní a přísný, Francouz Tillie zase naopak hodně kamarádský. Jaký budete vy?
Asi něco mezi. Vím, že tato hráčská generace nemá v krvi zažitý pravý sportovní profesionalismus jako třeba Italové. Pak od nich můžete slyšet výroky, jaké by si italský hráč v životě nedovolil vyslovit. Velasco přišel s přístupem, který byl v Itálii normální, ale v Česku vypadal jako přitažený za vlasy.
Někteří starší hráči se dožadovali na vašich předchůdcích různých úlev, Novák se dokonce skoro na tři roky vzdal reprezentace. Věříte, že vy budete mít k dispozici všechny hráče, které si vyberete?
To se bohužel stává skoro všude. Snad jen Polsko je v tomhle výjimkou, kde chtějí reprezentovat všichni kdykoli a jakkoli dlouho. Chtěl bych hráče přesvědčit, že je tým potřebuje. Měli by si uvědomit, že jejich hodnota roste i klesá podle výkonů reprezentace. Teď se to projevuje na Slovensku, které chybělo na mistrovství Evropy a o tamní hráče skoro přestal být v zahraničí zájem. Může se to lehce stát i tady, a já bych nechtěl, aby si to hráči museli vyzkoušet na vlastní kůži.
|
Igor Prieložný |
Jak chcete tým udržet po celý reprezentační blok pohromadě?
Volejbalový svaz letos odhlásil Evropskou ligu, což chápu i jako vstřícný krok vůči hráčům, aby měli čas na odpočinek a regeneraci. V létě nás čeká jen šest týdnů kvalifikace na mistrovství Evropy, což si myslím, že by mohli zvládnout všichni. A pak už bude přestávka vhodná pro regeneraci. Pokud bude zájem, mohli bychom odjet na regeneraci společně.
Chtěl byste s českou reprezentací v budoucnu hrát Světovou ligu?
Mám s touto soutěží osobní zkušenosti a vím, že jen ti, co ji hrají, mají ve světové špičce šanci. To je soutěž, která utváří charaktery, protože přípravný zápas nemůže hráče nikdy tolik prověřit.
Co budou vaše první kroky v nové funkci?
V první řadě si musíme vytvořit realizační tým, se kterým se budeme připravovat na letošní první rok. Čeká nás rychlý start, protože po skončení klubových soutěží bude málo času na společnou přípravu a hned začíná kvalifikace o mistrovství Evropy.
Jakou máte představu o osobě asistenta? Měl by to být člověk, který je vám blízký, nebo raději znalec českého prostředí?
Asistent nebude jeden, takže to bude nějaký zdravý mix toho, co jste zmínil.
Přijmete nabídku z polské Kalisze na zbytek této sezony?
Smlouva s českým svazem mi to dovoluje, ale před jejím podpisem jsem nechtěl nikomu nic slibovat. Teď teprve budeme jednat.
Kvalifikaci budete s českou reprezentací začínat doma, na Slovensku. Nebude to pro vás příliš emotivní?
Slovensko svoji šanci dostalo, asi třikrát jsem jednal o reprezentačním angažmá, naposledy jsem si už ani nedával žádné podmínky, přesto si mě nevybrali. Tam bylo emocí dost, ale teď už musejí jít stranou. Jde o můj džob, o postup na mistrovství Evropy a pro mě to musí být rutinní zápas.
Kde se vůbec cítíte být doma?
V Evropě! Cítím se být Evropanem, ale rodina to tak nevnímá. Po skočení německého angažmá jsme měli problém děti znovu integrovat na Slovensku. Kvůli nim se rodina vrátila a žije tam stále. Jen já se pořád někam přesunuji.
 "Jestliže nemám podporu v osobě prezidenta svazu, tak nemá cenu, abych pokračoval," říká Igor Prieložný (vpravo) o svém vztahu s předsedou volejbalového svazu Antonínem Léblem (v popředí). |
