Jejich slova potvrzují poslední vítězové – postupně hubnoucí Armstrong, malý Pantani, svalnatý Ullrich, mohutnější Riis a Indurain.
A také historické výsledky. Pouze Merckx dominoval v roce 1969 ve všem a nade všemi – vyhrál všechny tři důležité trikoty: žlutý, vrchařský i spurterský.
Nestačí být jen vrchařem. Subtilní „horské blechy“ typu bývalého bikera Rassmusena možná jednou ulétnou, ale výkon nejsou schopny předvést opakovaně. Navíc ztrácejí v silových časovkách.
„Každý se nějak narodí a měl by se zaměřit na své přednosti a zdokonalovat je,“ tvrdí Konečný.
„Změnou tréninku se můžeš zlepšit i v tom, co ti nevyhovuje. To tě posílí i psychicky,“ uvažuje Hruška.
„Nejmíň nadějí na přetvoření má rozený spurter s rychlými svalovými vlákny. Oblast vytrvalostní a silová je snáze ovlivnitelná tréninkem,“ tvrdí cyklistický lékař Karel Martinek.
Slavný vrchař Virenque nikdy nezajel časovku, ale Zabel se teď zlepšil v kopcích – jenže při tom mírně ztratil spurterskou výbušnost.
Šedesát kilometrů včera nastoupali cyklisté v horské etapě Tour. Až do cíle zbyli tři kompaktní typy Menčov, Landis a Leipheimer, schopní vítězit v odlišných závodech, ať klasických, v etapách, nebo v časovkách.
Ani v době týmových strategií není podpora neomezená. Pomocníci ji obstarají v pelotonu po rovinách, ale do kopce nebo proti stopkám už musí lídři sami.
Co rozhoduje v jízdě do kopce? „Magická formule: watty na kila,“ říká Martinek. Přeloženo: Schopnost jet v maximálním zatížení co nejdelší dobu. A druhý den zase.
Což dokáže jen perfektně připravený závodník. Nepomůže žádná medicína. Před dvěma lety byly na Tour zakázány infuze. „Projeví se energetické systémy organismu,“ dodává Martinek. V horách spálí cyklista až 10 000 kilokalorií, v běžné rovinaté etapě okolo 4000. Úředník v kanceláři jen 1500.
„Dosud to byla oťukávaná, mění se taktika, projeví se noví lídři,“ tvrdí Konečný. „A ukáže se, kdo tu roli unese. Poslední týden se pořadí přesype jako písek v hodinách,“ dodává Hruška.
