Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Proč bych končil, loni jsem přece všem dal na frak, říká šampion Váňa

Josef Váňa | foto: Alexandra MlejnkováČTK

6 2010
Měsíc před startem Velké pardubické: rozhovor s 58letým žokejem Váňou, který je se šesti tituly rekordmanem dostihu. A touží po dalším triumfu.

Slavný irský trenér Enda Bolger chce po 11 letech vyslat své koně opět na Velkou pardubickou. Neobává se cesty, Taxisu ani většiny soupeřů, ale obává se údajně Josefa Váni a jeho zkušeností.

Když to Váňa uslyší, rozchechtá se a povíédá: "Jen ať nekecá a přijede, ať je trochu prča."

Do pardubického dostihu zbývá poslední měsíc a 58letý Váňa, šestinásobný šampion, zůstává nadále jeho inventářem. Koně si však teprve vybírá. Před týdnem se sice do Velké kvalifikoval v sedle Welldancera, do závodu však nejspíš osedlá Tiumena, s nímž loni senzačně dobyl svůj šestý triumf.

Prozraďte, jak dlouho se tělo 58letého žokeje po dostihu vzpamatovává?
To moje? Vůbec. Jeden dostih, pokud při něm nespadnu, není větší záhul než den v práci. Když při tréninku jezdím za dopoledne 6 koní, dávám si daleko víc do těla.

Nedávno jste však přiznal, že na fyzičce nyní dřete víc než loni. Co jste si k běhání a plavání přidal?
Dvakrát denně šlapu s naším mladým na kole, tři a půl kilometru na čas. Kilometr z toho je cross country po polní cestě a pokaždé chceme pokořit čas 9 minut. No, mladej většinou vyhrává.

Josef Váňa a TiumenJosef Váňa a TiumenJosef Váňa
V čem ho naopak porážíte? Tedy kromě dostihů.
Ve vytrvalostním plavání bych mu to ještě nandal. Jinak ale už tělesně dospěl, navíc skoro denně je v posilovně. Kdybyste hledali fyzicky nejlíp připraveného žokeje v Česku, je to stoprocentně on.

Vás do posilovny netahá?
Já v ní nemám co pohledávat, nepotřebuju honit svaly. Už takhle mám hrudník 110. Mladej nemá ani sto. Spíš jsem měl před poslední kvalifikací problém sundat ze sebe zimní dovoleňácké špeky.



Po dovolené jste si tehdy posteskl, že vážíte 70 kil. A teď?
65 a půl. To už je sranda. Hlavně že jsem rozbil ty špeky kolem pasu.

Operovanému lokti se vede lépe?
Nijak zvlášť. Operace mi zrovna nepomohla.

Takže loket bolí dál? I v běžném životě?
Hlavně na koni. Pomohl by mi možná chránič, jenže ten já nesnesu. Mám totiž brňavkový nerv vyhozený z kanálku, takže při sebemenším dotyku nebo klepnutí mě pak brní celý spodek dlaně.


Jste proto na sebe při tréninku opatrnější?
To nejde. Jdu do toho s vědomím, že spadnout sem tam člověk musí.

Což ve vašem případě znamená?
Tak dvakrát do týdne.

Kromě lokte vás nic netrápí?
Jen čekám, kdy se mi rozsype koleno. To už je dávno na prd, mám artrózu, osteoporózu a nevím, co ještě.

Doma prý máte občas peklo, že chcete dál závodit....
Mám. Ale díky tomu, že jsem o pár let starší než Pavla (manželka), tak to peklo nenechávám moc rozvíjet a trvá vždycky třeba jen pět minut. Zrovna teď jsme měli na tohle téma diskusi, protože chceme do další kvalifikace na Velkou přihlásit čtyři koně. Ptal jsem se mé paní: Kterého bys mi doporučila, abych jel? A ona samozřejmě odpověděla: Žádného.

Mohl byste být „jen“ trenérem a navrch politikem, ne? Na jaře jste přece kandidoval ve volbách.
A ty pro mě dopadly dobře, protože mě naštěstí o pár hlasů nezvolili. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych řešil koně i politiku dohromady. Ale jsem rád, že tu nevyhrála levice. Před volbama jsem slíbil, že když vyhraje levice, odstěhuju se do Anglie.

Co vám poslední dobou říkají ostatní žokejové? Od těch neposloucháte narážky: Už bys měl radši skončit?
To je mi šumafuk. Dal jsem jim loni ve Velké na frak, tak ať si říkají, co chtějí. I když náš mladej si furt pouští hubu na špacír. Ať prej toho nechám, že chce taky vyhrát Velkou.
Žokej, trenér a chovatel dostihových koní Josef Váňa (vpravo) převzal 28. října ve Vladislavském sále Pražského hradu z rukou prezidenta Václava Klause.Josef VáňaSportovec roku 2009 - žokej Josef Váňa a předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. (22. prosince 2009)

Vaší výhodou oproti mladším soupeřům jsou nejen zkušenosti, ale i malá výška. Cítíte to tak?
To víte, že jo. To je obrovský výhoda. Kdybych měl 180 cenťáků jako náš Pepan, už bych 10 nebo 20 let žádným žokejem nebyl. Díky tomu, že jsem malej a že rostu pořád do země, jsem schopný uhlídat si váhu do 70 kil. Zato kdyby náš mladej jedl přes zimu tři měsíce normálně, má 75 kil jako prd.

Letos jste si posteskl, že právě mladých žokejů v českých dostizích valem ubývá. Co s tím?
Zvýšit povolené váhové limity a vysvětlit rodičům, aby nedělali děti tak velké. Populace je za posledních 20 let váhově a vzrůstem úplně jinde než dřív. Tomu by se podmínky v dostizích měly přizpůsobit, ne? Musíme zvednout váhový limit, aby ty mladé od dostihů neodrazovalo, že od svých 15 let se budou celý život jen trápit a nežrat. Malí kluci nejsou u nás, ale ani jinde – v Itálii a Německu proto skoro žádné mladé jezdce nemají.

Vraťme se ještě k Velké a vaší volbě koně. Welldancer vás v kvalifikaci nenadchl, Tiumen se naopak nyní ukázal. Strachoval jste se, že se po zdravotních problémech nedá do Velké dohromady?
Nebyl jsem z toho jeho zranění kdovíjak nadšený, spíš naopak. Poslední dobou však vidím, že na tom určitě není hůř než loni.

Vezmete ho tedy synovi, který letos Tiumena jezdil, a osedláte ho do Velké sám?
Všechno je možné.

I vyhrát v jeho sedle posedmé, že?
Proč ne? Rýsuje se silná konkurence od rodiny Holčáků i z Anglie a Irska. Sranda to nebude, ale půjdeme do toho.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze