"Ale to není jen má zásluha. Děkuju sponzorům, týmu i manažeru Antonínu Charouzovi. Bez nich bych toho sotva dosáhl. Jejich pomoci si moc vážím," řekl tovární pilot Mercedesu Erik Janiš, který v sezoně závodil za tým Mücke Motorsport.
Eriku, zkuste popsat, jaká ta letošní sezona pro vás byla.
Byla opravdu suprová. Hlavně z toho pohledu, že jsem do ní vstupoval absolutně nezkušený. Když to tak vezmu, za tuhle sezonu jsem posbíral tolik zkušeností, jako kdybych jel dvě tři sezony. Znamená to, že jsem se toho letos strašně moc naučil. Získal jsem hodně zkušeností, které jezdec potřebuje k tomu, aby uměl závodit v profesionálních seriálech. Z tohoto pohledu jsem rád.
A s výsledkem jste spokojený?
Očekával jsem od sebe víc. Celkově jsem skončil až jednadvacátý. Bylo to tím, že se hodně obtížně sbírají body. Z třiceti závodníků boduje jen prvních osm v prvním závodě a ve druhém šest. To byla docela těžká meta a těch bodů jsem udělal pár. Ale co se nováčků týká, tak tam jsem šampionát vyhrál. To znamená docela dost a mohlo by hodně změnit v zajištění příští sezony.
Na který díl seriálu budete vzpomínat nejraději? Který závod se vám povedl nejvíce?
Asi nejlepší víkend, co jsem letos zažil, když opomenu nějaké drobné chyby, tak byl v Barceloně. Měl jsem povedenou kvalifikaci, trať se mi od začátku hodně líbila, byla perfektní. V prvním závodě jsem si zabojoval a zapředjížděl, ve druhém jsem startoval z první řady, jenže po startu jsem měl problém dobrzdit do první zatáčky, protože jsem si nerozehřál dostatečně brzdy a pneumatiky. Propadl jsem se až někde na sedmé místo.
Ale z celkového pohledu byl ten víkend dobrý. A samozřejmě nemůžu zapomenout na poslední víkend v Hockenheimu, kde jsem dojel absolutně sedmý a mezi nováčky druhý, což mi stačilo k zisku nováčkovského titulu.
O titul šampiona nováčků série jste musel bojovat do posledního závodu. Sice jste byl celou dobu v popředí, ale vítězstvím jste si nemohl být jistý. O to byl triumf sladší, ne?
Určitě. Soupeři byli letos hodně tvrdí. Šampionát nováčků byl dramatický až do konce sezony. Bojoval jsem tam s klukama, kteří byli v první pětce celého seriálu. Získal jsem na ně akorát v tom, že jsem pravidelně dojížděl a pravidelně sbíral body. Nedělal jsem žádné stupidní, hloupé chyby.
Ostatní nedojížděli, nejeli někdy hlavou a jako by zapomínali, že je před nimi kus sezony. Myslím, že v té vyrovnanosti byla moje síla. V posledním závodě jsem jenom potvrdil, že jsem si ten titul rookie šampiona zasloužil.
Jak se nováček vypořádává s novými okruhy? Kolik jste jich znal?
Z celého kalendáře jsem znal jenom tři tratě. Hockenheim, Le Mans a Nürnburgring. Na tom jsem jel ale hodně dávno. Bylo to těžké, už jen proto, že jsem se musel sžívat s autem, které je samo o sobě specifické, vyžaduje obtížný styl a mnoho jezdců na něj nevzpomíná rádo.
Vlastně celá ta série patří k nejtěžším, které může závodník absolvovat. A když člověk nabývá zkušeností s autem a ještě se musí seznamovat s tratí, není to maličkost. Na seznámení s tratí je jeden hodinový trénink a hned pak už je kvalifikace. Zato když člověk přijede na trať podruhé, je to pro něj obrovská výhoda. Ví, kde jsou brzdné body, kde se to dá projet pod plným plynem. To jsou hodně cenné věci a já si to všechno zapisuju.
Nové tratě zřejmě znamenají pro vás hodiny na simulátorech, že?
Je to tak, jsou to hodiny a hodiny. Stejně tak jsem měl k dispozici velmi šikovné lidi. Závodnického kouče Petera Collinse, který stál na začátku kariér hvězd jako Mika Häkkinen, Nigel Mansell či Gerhard Berger a jeho kolegu Laurenta Delaheyho, bývalého závodníka. Oba mi dali moc zkušeností. Jezdili se mnou na každé závody, strávili jsme hodiny před samotným vyjetím rozebíráním jejich postřehů. Procházeli jsme zatáčku od zatáčky. Proto říkám, že jsem se naučil tolik, jako bych jel dvě tři sezony.
A už víte, co vás čeká v příští sezoně? Co byste si přál?
Chtěl bych zůstat ve stejné sérii i u stejného týmu. Chtěl bych navázat na to, co mám rozjeté, zúročit zkušenosti a pomýšlet na absolutní titul.
K tomu byste ovšem musel předskočit dvacet jezdců.
Přesně tak. Ale myslím si, že to není nereálné. Letos jsem byl několikrát v prvním závodě devátý a zásadní věc je ta, že pořadí prvních osmi jezdců z úvodního závodu se při startu druhého otáčí. Když se podívám na van den Zandeho, tak v osmdesáti procentech sezony jsem měl lepší volné tréninky. On dojížděl osmý a ve druhých závodech se udržel na špici. Dá se vydělat na tom, že jedete hlavou. A myslím, že tohle je moje silná stránka.
Potřebuju zlepšit kvalifikaci a starty, tedy věci, které jsou nesmírně důležité. Když to vyjde, tak šance tady je. Dneska už se cítím úplně někde jinde, než když jsem nastupoval do prvního závodu na začátku sezony.
