Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bacily, čočka i bolavá těla. Biatlonisté ladili formu na mistrovství světa

Ondřej Moravec | foto: Český biatlon, Petr Slavík

29 2016
Už jen tři dny a pak to vypukne. Elita biatlonu míří do norského Osla na světový šampionát. Jak ve slovinské Pokljuce ladil formu český tým?

Čtyři roky byl Ondřej Moravec během sezony vždy zdravý, až se tomu sám divil. Jistě, sem tam nějaký ten zánět achilovky, ale jinak nic vážného. Na vrchol zimy se pokaždé připravil skvěle.

Až letos to přišlo.

Tělo začalo stávkovat.

Nejprve v Presque Isle. Místo aby závodil, jen ležel v posteli, pil čaj, potil se a kurýroval horečku, šplhající k 38 stupňům. Teprve po šesti dnech vylezl ven na vzduch.

Vrátil se do Evropy a věřil: Zase bude líp, šampionát je ještě daleko.

Zůstalo však jen u přání. Dorazil na soustředění na Pokljuce a hned se stal jednou z obětí střevní chřipky, která si poddala český tým.

„Znovu jsem lehl, prozvracel noc a byl totálně vyždímaný,“ vypráví. „Podělalo se to se vším všudy. Celkem 14 dnů jsem fakt nedělal vůbec nic.“

Teprve v úterý opět absolvoval rychlejší trénink. Aspoň částečně zaháněl chmury. „Až mě překvapilo, že se mi jezdí docela dobře. Byla to pro mě pozitivní vlaštovka.“

Nehledí směrem k Oslu přes růžové brýle. Naopak. „Velká hitparáda to asi nebude,“ obává se. „Ale pořád mám pár dnů. Nevzdávám se dopředu.“

Do ústraní slovinské Pokljuky, která je už tradiční destinací českých soustředění, se tým šéftrenéra Ondřeje Rybáře ukryl na dva týdny. Skrýt se před všemi bacily přesto nedokázali - a občas s nimi museli bojovat.

„Jen Verča se drží,“ zmíní Gabriela Soukalová kolegyni Vítkovou.

„Jo, přežila jsem celý pobyt bez úhony. A ještě Bimbo a Křupas,“ přidá Vítková přezdívky Michala Krčmáře a Tomáše Krupčíka.

Na tratích i na střelnici dali všichni do přípravy maximum. „Jsem teď docela bolavej. No co, to přejde,“ povídá Michal Šlesingr.

Vyčerpaná Gabriela Soukalová v pátek prospala celé odpoledne. „Dostáváme tu takovou čočku, že už jsme úplně vyřízení. Asi trenéři zkoušejí, kde leží hranice lidských schopností,“ zasměje se. „Ale ještě běhám. Jen na té podložce se mi potom třesou ruce i nohy.“

Gabriela Soukalová na střelnici v Anterselvě během sprintu Světového poháru.
Veronika Vítková na střelnici v Anterselvě

Gabriela Soukalová a Veronika Vítková

Trenéři doufají, že se naplní zásada – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak jako loni v Kontiolahti.

„Už ať závodíme, to totiž bude proti Pokljuce jednoduché,“ přeje si Soukalová. Vítková uznává: „Prodleva od posledních závodů je dlouhá. Taky už mám tréninků plný zuby. Zato natrénováno mám nejvíc, co jsem mohla mít.“

Většina týmu dnes míří přímo z Pokljuky do Osla. Sedm únavných týdnů v kuse stráví na cestách. „Protože ten jeden den, co jsem po Americe byla doma, se ani počítat nedá,“ připomene Vítková.

Nyní nicméně mobilizují veškeré síly. Ve čtvrtek začíná na legendárním Holmenkollenu vrchol sezony, mistrovství světa. Odtud se potom vydají na Sibiř, kde si rozdělí velké i malé křišťálové glóby.

Zbývají tři týdny tuhých bojů.

„A pak bude konéééééc,“ zakřičí si Vítková.

Autor:




Zpestřete váš jídelníček
Zpestřete váš jídelníček

Inspiraci a zajímavé recepty najdete na eMimino.cz

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze